Dávka (by SallyPejr)

12 - Léčebna

//Sherlocka jeho životní styl opět dostal na léčení drogové závyslosti. Oproti všem očekáváním se zde znovu setká s Johnem, kterého neviděl několik let...

---

John trochu namáhavě kulhá po ulicích Londýna a opírá se při tom o svou hůl.

Pokud vás vyhodí z armády (oficiálně pošlou do penze pro zranění), není moc věcí, co byste mohli v civilu dělat, a to ani když jste doktor. Aspoň ne s tím třesem v ruce, co má Watson.

Dle jeho terapeutky za to můžou vzpomínky na válku, John by byl ovšem raději, kdyby u armády zůstal. Tam byl život mnohem jednodušší. Mohl ignorovat to, že se jeho rodiče před rokem zabili při autonehodě. Že se poté z jeho sestry stala alkoholička. Že tady v Londýně a ani nikde jinde nikoho nemá.

John si povzdechne a vydá se směrem k přechodu pro chodce. Jindy by při takovémdle provozu cestu přeběhl jako ostatní, ale teď nemůže. Ne s tou nohou.

Už je skoro u sloupu, na kterém svítí červený panáček, když u obrubníku zastaví naleštěné černé auto s tónovanými skly. Zadní dveře hned vedle Johna se otevřou, ale nikdo nevystupuje. Místo toho se z nitra auta ozve trochu znuděně znějící hlas.

„Johne Watsone, nechtěl byste si nastoupit?"

John se zarazí a přikulhá o trochu blíž, aby se mohl podívat dovnitř.

„Mycroft Holmes. Co po mně chcete?"

„Chci si promluvit, tak si nastupte." řekne starší z bratrů Holmesů trochu netrpělivě.

John se nespokojeně zamračí a pevněji v ruce sevře svou hůl. Nechce Mycrofta poslechnout, v podstatě je to pro něj cizí člověk, ale nakonec si nastoupí.

„Tak o čem si se mnou chcete proluvit?" zeptá se John a trochu se na Mycrofta zamračí.

„To se musíte ptát?" zvedne Mycroft obočí.

Doktor mu neodpovídá, jen na něj dál hledí.

„Jako obvykle se jedná o mého bratra, o Sherlocka."

„Ten už se mnou přece nemá nic společného." řekne John nespokojeně a zadívá se z okna na ubíhající ulici.

„Opravdu a od kdy?" zeptá se Mycroft.

„Od té doby, co jsem odešel k armádě." řekne John chladně. Tohle nejsou věci, na které by chtěl myslet.

„Ale váš odchod s jeho psychikou dost zamával. To, Sherlockova drogová minulost a Moriartyho manipulátorské schopnosti ho dohnaly k drogám."

„Kdo je Moriarty?" zeptá se John nechápavě.

„Sherlockův dealer a milenec." mávne Mycroft rukou.

„Ten-" hlesne John, když mu před očima kmitne obličej muže, kterého viděl se Sherlockem v posteli.

„Znáte ho?" diví se Mycroft.

„Jednou jsem je viděl pohromadě." řekne John neochotně a zase se podívá z okna.

„Takže vás nebude trápit, že je ve vězení, že? Zavřeli ho za jeho drogové obchody."

„Hm." zahučí John a pořád hledí ven.

„Sherlocka čeká vězení za to, že Moriarty v jeho bytě přechovával drogy, ale nejdřív musí projít odvykací léčbou. Zase." povídá Mycroft. „Je to skoro otravné, jak se minulost opakuje, že?"

„Váš bratr je na drogách, čeká ho vězení a vám to příjde otravné?" zeptá se ho John nevěřícně.

„A jaké by mi to mělo přijít?"

„Smutné?" navrhne mu Watson.

„Takové to příjde vám?" ptá se Mycroft se zájmem.

„Jo, protože to je smutné." řekne John a naštvaně se na Mycrofta dívá. „Sherlock je genius, mohl být čímkoliv, čím by chtěl a je z něho jen feťák a kriminálník."

„Je to částečně i vaše vina, že takhle dopadl."

„To vím i bez vašich připomínek." odsekne John. „Vzal jste mě na projížďku, jen abyste mě naštval nebo to mělo i jiný důvod?"

„Bohužel, i když to nerad přiznávám, potřeboval bych vaši pomoc." povzdechne si Mycroft utrápeně.

„Ale. Co se stalo, že jdete zrovna za mnou?" založí si John ruce na prsou a vyzývavě na Mycrofta hledí.

„Jak už jsem řekl, musí Sherlock před nástupem do vězení projít léčbou." pustí se Mycroft do vysvětlování. „Jak se zmínila jeho doktorka, Sherlock pro svou léčbu nemá žádnou motivaci, i když je dost chytrý, aby jí prošel. Při nejbližší možné příležitosti se ale ochotně vrátí k drogám. Má už povolené telefonáty a návštěvy, ale nikomu nevolá, nikoho nezve, a když za ním přišli rodiče, odbyl je prohlášením, že na idioty nemá náladu a nikdy mít nebude. Rodiče sice chápou, čím si prochází, ale rozhodně je to nepotěšilo." povzdechne si Mycroft nespokojeně.

„Pořád nechápu, co chcete ode mě." řekne John.

„Chci, abyste za ním zašel. Při minulé léčbě jste byl jeho jedinou motivací, třeba něco zmůžete i teď."

„Při minulé léčbě jsme byli přátelé, teď nejsme." namítne John.

„Pokud si pamatuji, prohlásil před tím Sherlock, že nejste jeho přítel, protože on žádné přátele nemá. A přece jste za ním šel."

„Od té doby se hodně věcí změnilo." řekne John vážně.

Auto zastaví u domu, kde John bydlí.

„Sbohem." řekne John a vystoupí.

„Je ve stejné léčebně jako před tím." řekne ještě Mycroft, než John zabouchne dveře auta a to odjede pryč.