Dávka (by SallyPejr)

14

John řekl Mycroftovi o neúspěšném čekání na Sherlocka, což staršího z bratrů Holmesů moc nepotěšilo, ale upřímně, John nechápe, co Mycroft čekal. V podstatě Sherlocka neviděl, co odešel na první misy. Pravda, prvního tři čtvrtě roku si ještě psali a volali, ale to už je pěkně dávno. Sherlock za Johnem udělal tlustou čáru, už jsou si cizí.

Ne, John je pro Sherlocka cizí osoba, Sherlock pro něj bohužel ne. I kdyby mu bylo devadesát a někdo po něm chtěl pomoc pro Sherlocka, udělal by, co by mohl, protože Sherlock je prostě Sherlock.

A tak další neděli opět jede do léčebny Sweet Water, i když nevěří tomu, že by se se Sherlockem viděl. Doufá, ale nevěří.

S dvěma kelímky kávy se opět usadí u jednoho ze stolů na terase a čeká. Už teď je mu jasné, že ho zase bude celou noc bolet noha a nenechá ho se vyspat jako odměnu za dlouhé sezení venku, ale to je jedno. Na bolest je zvyklý.

Kolem něj se vítají pacienti se svými příbuznými a přáteli, ale nikde mezi nimi není vidět hubený dlouhán s černými vlasy.

„Dobrý den, já se jmenuji Cartwidge." ozve se vedle Johna veselý a trochu nejistý hlas.

John se nechápavě podívá na mladíka, co stojí u stolu.

„My se známe?" zeptá se John zmateně.

„Ne, to ne. Já bydlím se Sherlockem na pokoji." zavrtí mladík na vysvětlenou. „Já- chci se vám za něj omluvit. Je to úplný idiot. Myslí si, že jste tady, protože vás posílá jeho bratr, a proto nechce přijít." vysvětluje Cartwidge.

„Má trochu pravdu. Od jeho bratra vím, že je tady." povzdechne si John. „Nevíš- Neříkal- Nevíš, jestli bude chtít přijít?" zeptá se John váhavě.

„On- Prý nechce chodit za někým, kdo o něj nestojí." zahučí Cartwidge a trochu zčervená. „Ale vy o něj stojíte, že? Proč jinak byste sem chodil. Jste přátele, ne?"

„Kdysi jsme si byli hodně blízcí, ale to už je dlouho." povzdechne si John utrápeně a otočí se ke své kávě.

Cartwidge pochopí a zmizí.

John si znovu povzdechne a promne si obličej. Proč sem chodil? Věděl, že s ním Sherlock nechce mít nic společného a ten kluk mu dodal i důkaz. Sherlock o něj nestojí.

Ale stejně se Watson nezvedne a neodejde, aspoň ne dokud ho opět nevyhodí dohlížející ošetřovatelé.

- - o - -

„Necháš nás na chvilku samotné?" obrátí se doktorka Sawyerová na mladíka, který jen přikývne a zmizí. V pokoji zůstane jen doktorka, která si sedne na židli a Sherlock, co leží na posteli.

„Mluvila jsem s Johnem Watsonem, ale to musíš vědět, když jsi jako obvykle stál celou dobu u okna a pozoroval ho." řekne doktorka.

„Co chcete?" zeptá se Sherlock otráveně, aniž by se na ženu podíval.

„Chci vědět, čím sis ho zasloužil." prohodí doktorka. „Neviděli jste se tři roky, ale jemu na tobě stejně záleží a chce ti pomoct. Věří tomu, že je to jeho vina, že jsi skončil takhle."

„Vždyť je to pravda." odfrkne si Sherlock. „Kdyby neodešel do armády, nemusel jsem se vracet k drogám."

„Ne, není to pravda. On tě možná dostal do depresí, ale nenutil ti drogy. Ty sis vzal sám a dobrovolně, tak na něj přestaň svádět svoje chyby." řekne doktorka chladně. „John Watson je člověk, který i přesto, co se mezi vámi stalo nebo nestalo, i přesto jaký jsi člověk, tak je ten, který ti chce pomoct a záleží mu na tobě."

„John Watson je totální idiot, který mě opustil, a který mi může být úplně ukradený i se všemi svými starostmi a problémy!" rozkřikne se Sherlock naštvaně a postaví se.

„Když je ti tak ukradený, tak proč jsi ho sledoval celou dobu, co seděl na terase?" zeptá se podmračená doktorka.

„Chtěl jsem vědět, jak dlouho to ještě vydrží." odsekne Sherlock.

„Kdybys chtěl vědět, kdy odejde, stačilo by se zeptat ošetřovatelů nebo někoho z ostatních pacientů, tak mi nelži." hádá se doktorka. „Chtěl jsi ho vidět, proto jsi ho sledoval. Proto ho při každé návštěvě sleduješ. Ale jsi moc velký zabedněnec a hlupák, abys za ním šel. Ale to ti povídám, jestli John Watson opět příjde a ty za ním nepůjdeš, udělám ti ze zbytku pobytu peklo. A věř tomu, že mi všichni ochotně pomůžou."