„Však já ti to vrátím.“ Slyšela jsem za sebou, ale neodpovídala jsem na to, měla jsem hlad...
takže můj plán byl jasný.
*
Večer jsem nemohla usnout, takže se nejspíš nic nezměnilo, nebo už jsem si na to za ty roky tak navykla, že nespím automaticky. Zase jsem ležela na zádech a koukala do stropu, měla jsem tam přilepené hvězdičky, které svítí zelenkavě, když se nasvítí. Přemýšlela jsem nad dnešním dnem a pořád si přehrávala v paměti obličej toho nového kluka, který je čistě náhodou podobný tomu „mému“. I když jsem se snažila přijít na to, jestli to vážně může být on, tak jsem převážně viděla jen ty jeho černé oči. Musel je mít vážně moc hnědé, protože z dálky vypadaly jako černé, ale ta hloubka, ta jistota s jakou se díval kolem sebe… Koukla jsem na hodiny a bylo půl 6 ráno. Takže jsem zase nespala celou noc a za půl hodiny bych měla vstát. No vstala jsem hned a šla do sprchy. Cestou jsem se strašně lekla Jima. Zrovna vycházel z koupelny s ručníkem překlopeným přes hlavu. Myslela jsem, že mě odvezou! Škoda, že jsem neměla po ruce telefon. Mohla jsem ho vyfotit a pak fotky využít jako výdělek… Myslím, že by se holky rády podívaly, jak vypadá Jim po ránu. Člověk by řekl, že ho ranní sprcha trochu probere, ale nefungovalo to.
Ráno doma jsme nějak přežila a vyrazila do školy. Vzala jsem to parkem, a co asi? Nic, zase nikdo nikde, tak jsem šla už tak trochu smířená a zase o něco víc přesvědčená, že je to ten náš nový anonym. Ve škole jsem byla první, tak jsem si sedla a počkala na ostatní. Za chvíli se rozrazily dveře, už jsem chtěla Nensy nadat, kde je tak dlouho, ale rozmyslela jsem si to. Nebyla to Nensy ani Nora, ve dveřích totiž stál anonym. Polkla jsem nasucho a pohled upřela do prázdné lavice, Rychle jsem si nachystala věci na další hodinu a trochu se lekla, když prudce zavřel dveře. Donutilo mě to se na něj podívat. Stál pořád u dveří a díval se přímo na mě, po malé chvíli se rozešel a nespouštěl ze mě svůj pohled. Co se týkalo mě, nemohla jsem se nabažit těch jeho očí, i když mu přes ně přepadávaly vlasy. Já se ale odtrhla a podívala se na mobil.
„Holly!“ Slyšela jsem svoje jméno! Od dveří se ozval Endru. Podívala jsem se na něj a měl úsměv na tváři. Za to, ale anonym nevypadal na to, že by ho viděl rád. Oba se na sebe podívali divným pohledem a pak se navzájem ignorovali. Anonym se nasraně posadil na své místo, já se zatím dopajdala ke dveřím, kde stál Endru a ukazoval, abych si pospíšila. Moc se mi nechtělo, ne že by mi vadil, ale vždy mi přišel moc umělý. Nemyslela jsem si, že je k lidem upřímný, ale co mám teď dělat…
„Jak se mááááš?“ S debilním úsměvem se ke mně naklonil.
„Unaveně.“ Odsekla jsem, neměla jsem chuť se s ním bavit, ale nechtěla jsem na něj být nepříjemná, on mi nic neudělal.
„Nemohla jsi spát?“ Úsměv mu na chvíli zmizel ze rtů.
„No jo, ale to je normální, potřeboval jsi něco konkrétně?“
„Ne to ne jen jsem tě chtěl pozdravit, ale budu už muset, musím za učitelem do kabinetu…Jo! Jak to jde s tím novým?“ Poukázal do třídy na polo spícího Anonyma.
„Jak to myslíš?“
„No jestli nedělá problémy nebo tak něco, není to nějaký kvítečko.“ Ušklíbl se.
„Ty ho znáš?“
„Dalo by se říct, Chanyeol je pěkný kvítko. Dávej si na něj pozor.“ Usmál se, mrkl a zmizel v chodbě. Prostě odešel po tom, co řekl a nechal mě tu s ním. Nadechla jsem se a zavřela dveře a šla zaujmout moje místo. Počkat! On právě řekl Chanyeol? Slyšela jsem dobře? Takže Anonym už není Anonym. Když jsem nad tím tak přemýšlela, tak jsem nechápala, jak k někomu jeho jméno může tak dokonale sedět. Po chvíli jsem slyšela oddechování, jako kdyby někdo spal. Pomalu a hoooodně nenápadně jsem se otočila za sebe. Teď by ho měly vidět všechny spolužačky a teď o něm začít říkat drby, ale … i Endru říkal, že je typ Bad boye. Jenomže on vypadá tak strašně roztomile, když spí. Hlavu měl položenou na ruce, která mu přepadávala z lavice, jak jí měl nataženou a do obličeje mu jemně padaly jeho rozcuchané vlasy. Koukala jsem na něj a snažila se zapamatovat jeho rysy. To by se, ale nesměly rozletět dveře od třídy. Rychle jsem koukla, kdo přišel, byly to holky, Nora s Nensy. Pak jsem obrátila hlavu znovu na něj, což jsem asi dělat neměla. Neuvědomila jsem si, že by ho to mohlo probrat, protože normálně někoho vzbudit ve třídě není snadný úkol. Jenže on byl ve stejné pozici, jako když jsem se na něj dívala před chvíli, jen jedno bylo jinak. Jeho oči se dívali přímo na mě, přistihl mě, jak jsem se na něj dívala. S pootevřenými rty jsem hleděla do těch jeho očí a on se ani nehnul.
„Holly co to děláš!?“ Slyšela jsem šepot Nory a to už Chanyeol začal zavírat oči. Když ty dvě stály přímo za mnou a koukaly na něj, tak už zase vypadal, že spí.
„Proč ho šmíruješ, když spí?“ Zasmála se Nora.
„Musíte uznat, že je roztomilý a děsně sexy, když mu ty vlasy padají do obličeje.“ Pronesla Nensy a já se jí snažila nenápadně umlčet, ale ona se na mě dívala nechápajícím výrazem.
„No co?!! Je sexy…!“
Řekla ještě jednou a to už úplně nahlas. Kývla na mě, ať vstanu. Sedla jsem si na Nory lavici a houpala nohama,
zatímco si ony chystaly věci na hodinu.
■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■■
^^^Mianhae za chyby 😂😶
