Who are the Marauders? (HP fanfikce)

Kapitola 38// Hádka

Drby o tom, proč jsem se před večeří dostala na ošetřovnu, se roznesly bleskovou rychlostí. Někdo roznášel, že mě napadla Bellatrix nebo, že mě pokousal jedovatý škorpion, ale došlo to i do stádia toho, že jsem prý vlastně mrtvá. No, to je vážně moc úžasný.

Po tom, co mě McGonagallová dovedla na ošetřovnu, Poppy málem ranila mrtvice. Nebyla jsem moc při smyslech, ale mám pocit, že bědovala, že jsem za dva týdny na ošetřovně už potřetí. No, já z toho taky nejsem moc odvázaná. Každopádně do mě nalila asi milion druhů lektvarů a poslala mě pryč. Madam Pomfreyová si myslela, že jsem byla ‚vytížená'. Ale já jsem už moc dobře věděla, jak se mi to stalo.

Všem jsem namluvila, že se mi prostě udělalo lehce nevolno. Uvnitř mě ale zžíral pocit, že je něco špatně. Hodně špatně. Proč by se jinak potřetí zjevovala pořád ta stejná situace? Nejdřív ve snech a teď mě to i tak radikálně přepadlo na chodbě. Musím zjistit, co to znamená, protože jestli to bude pokračovat, asi se z toho zblázním.

Po tom, co jsem nadopovaná lektvary odešla z ošetřovny, jsem nepozorovatelně zalezla do pokoje a zanořila se do učebnic. Závěrečné zkoušky už se totiž nebezpečně blíží a moje známky jsou opravdu příšerný. Jediný, co mi jde, jsou lektvary a taky docela obrana. Ale žádná sláva. Učení vážně nikdy nebude moje oblíbenost.

Dny se příšerně táhly a já většinu z nich strávila zalezlá v knihovně. Rozhodně jsem hledání Tajemné komnaty nevzdala. Tajně jsem bloumala školou a celou jí prozkoumávala, ale ani stopa po nějaké Tajemné komnatě z těch všech legend. Několikrát jsem musela čelit otázkám Lily a Kim, kterým už přišlo hodně podezřelý, kolik času jsem v knihovně trávila. Teda zvlášť od Lily, ale ta mi nemá co říkat, jako!

Na Siriuse jsem zůstala naštvaná. On se k omluvě vůbec neměl a tak to většinou skončilo naším obvyklým ignorováním. Ostatní Poberti se se mnou snažili udobřit. Několikrát mě zvali, abych s nima zašla k Hagridovi, ale já jsem radši byla zalezlá ve škole a pátrala po jakékoliv zmínce o mé vysněné komnatě. Stala se pro mě víc než legendou. Pronásledovala mě na každým kroku. Všude.

Ale Poberti nebyli jediní, komu jsem se vyhýbala. Byla jsem teď něco jako středem všech rozhovorů. Šířily se dohady o mém původu, o mém zranění z famfrpálu, které mi prý vážně poškodilo mozek. Ach, to je super. Co se o sobě člověk nedozví? A přesně z toho důvodu jsem se snažila před ostatníma skrýt. A to i před Lancelottem. Celý ty dva týdny se mě snažil zastihnout, ale já se mu vždycky nějak úspěšně vyhla. Díky bohu. To olizování jsem si tak nějak chtěla ušetřit. Ani se nemusím zmiňovat, že tuhle věc s randěním a ‚Laro zapomeň' značně zavrhuju. Prostě šmitec, zpět k single životu.

S učebnicemi v rukou jsem proběhla hlavním nádvořím. Pravděpodobně bych pokračovala dál do hradu, ale mojí pozornost značně zaujal velký hlouček studentů. Popošla jsem o trochu blíž, abych zjistila, co se děje. Přes několik nebelvírských nebylo moc vidět a tak jsem se musela vytáhnout na špičky.

„Tak co černá magie, Srabusi?" zasmál se posměšně povědomý hlas. Black. „Pořád se snažíš o Lily?" ozval se další. „Smůla, s tou chodím totiž já." uchechtl se. Konečně jsem uviděla. James a Sirius, oba dva s hůlkami v rukou, stáli naproti zmijozelskému klukovi s mastnými černými vlasy. Shrbeně se krčil naproti těm dvoum a jeho hůlku svíral Sirius v ruce. Kolem nich byl hlouček nebelvírských studentů, kteří značnou hlasitostí podporovali Siriuse a Jamese a vedle nich schovaného Petera. Tohle nebylo poprvé, co si na Severuse Snapa někde počkali a seslali na něj milion kleteb. Mimo to, že se to podle Lily dělo celý pátý ročník, jsem několikrát zahlídla, že James neodolá pokušení seslat na Snapea nějakou kletbu. No a Lily o tom samozřejmě neví. Myslí si, že to Jamese přešlo. No super, tak asi ne.

„Dejte mi pokoj!" zavrčel naštvaně Snape a hrubě svíral lem svého hábitu. Vypadal naštvaně, ale v jeho očích se zároveň odrážel strach. „Ale, ale, Srabusi! Ty nám chceš snad něco říct?" uchechtnul se Sirius a nepřestával na něj mířit hůlkou. Ostatní ho jenom podporovali smíchem. Dělalo se mi z toho špatně. V ruce jsem sevřela hůlku. „Tak, co myslíš, Jamesi?" otočil se rozesmátý Sirius na Jamese a pohodil při tom vlasy. „Ukážeme mu, že tady pořád šéfujeme my?" James přikývl a prohrábl si vlasy. „Rozhodně. Aspoň bude konečně vědět, že Lily Evansová je moje." zavrčel směrem ke Snapeovi a probodl ho pohledem.

Sirius napřáhl hůlku na Severuse. V tu chvíli jsem vymrštila tu svojí a zamířila na něj i na Jamese. „Expelliarmus!" zahřměla jsem a všichni přítomní se na mě otočili. Ani jeden to nečekal a tak mi všechny jejich hůlky ladně přistáli v ruce. Pohledy všech byly na mně, včetně Jamese a Siriuse, který se na mě naštvaně šklebil. Popošel ke mně blíž a ruce si založil na hrudníku. „No hele, Stoneová! To snad, ne! Teď se zastáváš i Zmijozelskejch?" „Beth?" opustilo Jamesovu pusu a vytřeštil oči.

Naštvaně jsem nakrabatila čelo a beze slova přešla ke Snapeovi. Vyjeveně koukal, ale nic neříkal. Jeho černou hůlku jsem mu hodila k nohám a on jí okamžitě sebral a vytratil se pryč. Otočila jsem se na ostatní spolužáky. „No co tak civíte? Představení skončilo!" zavrčela jsem a ostatní se s otráveným mumlání ploužili pryč. Zaslechla jsem i několik nadávek na mojí osobu, ale no co, už jsem si zvykla.

„Vy dva," ukázala jsem na ně prstem a pobouřeně zakroutila hlavou. „mě vážně udivujete. Jamesi, panebože, ani nechtěj vědět, co by řekla Lily, kdyby se to dozvěděla! No a ty Siriusi, vážně nechápu tvoje myšlení. Vždyť seš stejnej jako všichni ze Zmijozelu. Vždyť ho bezdůvodně šikanujete!" rozhodila jsem naštvaně rukama. James nic neříkal. „Kdy už se nám sakra přestaneš motat do života! Chováš se jak naše matka! Řešíš moje vztahy, Jamesovi vztahy, to jak se chováme. Od tý doby, co si to začala táhnout s Lancelottem ses změnila!" zařval mi do tváře a v bouřkových očích mu lítaly blesky. „Dělám to, protože jsem vaše kamarádka! A po miliontý ti říkám, že s Rayem nic nemám!" oplatila jsem mu. James se do toho vložil. „Beth. Je mi líto, že si to musela vidět." omluvně se pousmál a Black protočil oči. „Proč jí vždycky všechno odpouštíš?" rozhodil Sirius naštvaně rukama a zamračil se na Jamese. „Protože má pravdu. Chováme se jak debilové!" Na to už Sirius nic neřekl. Nastalo ticho a uprostřed nádvoří už jsme stáli jen my tři.

Byla jsem naštvaná. Sirius mě už několik týdnů štve a dělá snad všechno pro to, aby mě ještě víc vytočil. Pořád se jenom hádáme a už mě to pěkně unavuje. To ho to jako baví?

Beze slova jsem sebrala svých pět švestek a utekla zpátky do hradu. Přesně jsem věděla kam zamířit. Běžela jsem po několika schodištích, až jsem doběhla do nejvyššího patra. Nepozorovaně jsem zahnula a prošla starými dveřmi. „Uršulo?" zavolala jsem potichu do prostoru umývárny. Ozvalo se posměšné holčičí uchechtnutí a já sebou leknutím trhla. Za mnou se vznášela Uršula s rukama založenýma na hrudníku.

„Co tu děláš?" zeptala se mě pisklavým hláskem a hned na to přeletěla až ke stropu. Pokrčila jsem rameny. „Já nevím, potřebovala jsem zmizet." „Ale sem je vstup zakázaný, to snad nevíš?" přelítla do mé úrovně a zpod svých brýlí na mě upírala prázdné oči. „Noták." zašklebila jsem se. Sjela mě káravým pohledem. „Víš vůbec, proč se sem nesmí?" jednu ruku položila na moje rameno, ale já cítila jenom studený vánek. „Někdo tu zemřel." zašeptala a mně přejel mráz po zádech. Rozhlédla jsem se kolem sebe. „Cože? V Bradavicích, že někdo umřel?" vyjekla jsem překvapeně a změřila si Uršulu nevěřícným pohledem. „Kdo?" „Já." zavzlykala a já zalapala po dechu.

---------------

Já vím, jsem hrozná! Nevydala jsem asi dva týdny, ale vůbec jsem neměla chuť na psaní a čas. Tahle kapitola je na moje poměry celkem krátká, ale i přes to mi pěkně dlouho trvalo než jsem se přes ní přelouskala.

Mimochodeeem!!! 10k přečtení? To je hrozně neuvěřitelný, hrozně moc vám děkuju! Vážím si toho, že to někdo čte a není to úplně nazmar. Sice vím, že je to někdy opravdu na nic, ale budu se snažit to nějak zlepšovat. Bohužel vám asi neřeknu, kdy můžete očekávat další kapitolu, ale snad budu mít náladu a napíšu jí brzo.

Děkuju moc za všechno!

XXT