Room-Mate

~24~

Nikky

Těkala jsem očima od hodin k Niallovi a zase zpět. Bylo půl osmé, nekřesťansky brzo na vstávání... Ale, to přece nemusíme.
Stáhla jsem z něj peřinu a kochala se jeho tělem.
Letmý polibek na hruď jej nevzbudil, jen vydechl a sjel si dlaní na rozkrok. Potlačila jsem smích, se snahou jej nevzbudit, jsem ruku oddělala a se skousnutým jazykem – známka soustředění – se mi povedlo z něj stáhnout boxerky. Byly to fuška, na tváři mi seděl úsměv a v duchu jsem přemítala, jestli už takové vzbuzení zažil. Jestli mu to nebude vadit a všechny další, možné negativní věci, mi projížděly hlavou.

Jen zabručel, když jsem si jeho zatím klidnou chloubu vzala do ruky. Pár letmých pohybů, kupodivu se stále nebudil. Pravidelně oddechoval a překvapeného zachrčení jsem se dočkala až poté, co jsem si jej vzala do úst.
Zvedla jsem oči a podívala se k němu. Zvedl se na loktech, rozespale na mě zíral, vzápětí se usmál a práskl s sebou zpět na polštář.

„Princezno...!" Zachrčel a vpletl mi dlaň do vlasů. Semkla jsem víčka, stáhl si mou hlavu na doraz, chvíli mě tak podržel a s povýšeným úsměvem se podíval na svůj penis, a pak mi dal pusu.

„To je jako vše?" „Neříkej, že ti stačí jen toto. Nechceš snad víc?" „Sedneš si?" „Necháš mě nahoře?" „Pro tentokrát jo."

Pevně mě objímal, volnou rukou mě hladil po bříšku, respektive mě lechtal a smál se, když jsem se snažila bránit.

„Děkuju." „Neděkuj." „Ne? Bylo to nádherný. Ty jsi dokonalá a vědomí, že se ti to líbí a dělám to dobře..." Zamručel a mrknul. „Není lepší pocit, než když se ti holka udělá a ty víš, že je naprosto spokojená." „Myslím, že s tím nebudu mít nikdy problém, protože jsi úžasný." Směje se, že mu lechtám ego a snídani, kterou jsme prokaučovali, nahrazuje oběd, který připravoval on.

„Musím ti něco říct?" „A co?" Zaklapla jsem sešit s úkolem a využila nabídky, abych se k němu stulila.
„Slib mi, že nebudeš jančit." „Nevím?" „Nikky..." „Slibuju." „A nerozejdeš se se mnou? Nevykastruješ mě? Neodepřeš mi sex? Neutečeš z našeho bytu? Nebudeš křičet: „Že to teda ani omylem!"?" Chvíli na něj civím, pak se začnu smát.
„Prosím tě, co se děje?" „Jsme pozvaní k Louisovi o víkendu na grilování." „Uh... No... Jay nás asi roznese, ale... Máš strach, že do nás budou rýpat?" „Ne, toho se nebojím." „A čeho?" Políbím jej na krk a jakoby zamyšleně, jej hladím po paži.
„Že tam nepůjdeš." „Ale proč?" „Je pozváno pár našich společných kamarádů, i s rodinama." „A? Mám se bát? Nebo," Líně se otočím na břicho a zapřu se o dlaně. Leží pode mnou, pobaveně čeká co ještě řeknu.
 „Se ty bojíš, že se mi někdo z tvých kamarádů zalíbí?" „Doteď jsem zrovna na toto nemyslel. Už se toho bojím!" Vyprskla jsem smíchy, stáhl si mě níž a dlouze políbil.
„Nenechám tě samotnou ani na vteřinu, pokud tam půjdeme." „Důvody, proč tam teda nebudu chtít jít, jsou jaké?" Vypísknu. Stáhl mě pod sebe, uvěznil mě a dlouze mě políbil.

„Budou tam moji rodiče."

************************************************
Děkuju za komentáře :o) ♥♥♥