Moje Poslední Naděje [Pozastaveno+úprava]

11. Ranní nestíhání

Když jsme se od sebe vzdálili asi na pět milimetrů, koukali jsme si stále do očí. Jeho očí, úsměvu, vlasů, no prostě všeho na něm nebudu mít nikdy dost. On mi ukázal, co to znamená zamilovat se a to pro mě znamená hodně moc, jelikož toto jsem nikdy necítila. Nebo ano, ale vlastně ne. No nic...teď nebudu vzpomínat na minulost, musím žít přítomností a užívat si kadou chvilku života. Ne ho promarnit, jako předtím. Sakra, už zase myslí na minulost!! Ozval se ten otravný hlas v mé hlavě. Ihned na to zase zapomeň!! Ozval se ten chytřejí hlas v mé hlavě. Sakra, asi začínám být vážně blázen.

,,Víš...líbil jsi se mi už od první chvíle..." Byla jsem nervózní a hrozně moc se mi klepal hlas. ,,...a Já nikdy neměla odvahu ti to říct..." zase jsem se odmlčela.,,...Ale teď, když jsme teď a tady a takto, tak ti chci říct - " nestihla jsem to doříct jelikož jsem uslyšela ten blbej hlas.

,,Kampak jste zmi - " zpoza rohu vyšel Jacob s Em. ,, Ježiši omlouváme se, už vás nebudeme rušit" řekl se smíchem Jacob a odešel.

,,Rose, snaž se rychle ať nám nezavřou" mrkla Em na mě a taky odešla. My s Danym jsme se tomu jen trochu zasmáli, ale Já pokračovala dál.

,,Prostě...Taky tě Miluji Christopher Coopre" a přitiskla své rty na ty jeho. Byl to vášnivý polibek, plný lásky a citů jednoho k druhému.

Když nám došel dech, nuceně jsme se od sebe odtáhli. ,,Promiň, ale Em už na mě čeká" Řekla jsem posmutněle, ale s úsměvem.

,,Jo,jasně v pohodě" usmál se na mě. Pak mi dal pusu na tvář a ještě dodal ,,Tak se měj pěkně Krásko a zítra ve škole" a i s mrknutím došel k autu, kde už byl nastoupený Jace, nastartoval a odjeli z parkoviště.

...

,,Rose!!!!" Volal na mě taťka už asi po páté, když odcházel do práce. Včera jsem totiž přišla domů asi v 11 hodin, protože jsme se s Em stavili na večeři a potom v jednom klubu, kde jsem já ale měla jen jednoho panáka. Jenomže při cestě domu jsme se rozhodli, že se půjdeme projít, tak jsme tak procházeli ulicemi města. A když jsem přišla domů, tak naštěstí všichni spali. Já unavená nebyla, takže jsem v posteli nemohla usnout, tím pádem jsem neměla co dělat tak jsem napsala Chrisovi a psali jsme si asi do jedné do rána, takže teď jsem úplně vyřízená a přemýšlím, že zasimuluji. Ale to vlastně nepůjde, jelikož dneska zpíváme tu písničku, protože učitel včera chyběl tak nám to bylo odloženo na dnešek. Celkem se bojím. Nejen té písničky, ale taky nevím jak se mám před Chrisem chovat. Takže budu doufat, že neudělám nějakou blbost.
,,No jo, už jdu" křikla jsem nazpátek. Dneska jsem s Chrisem nebyla domluvená, že pro mě přijede, jelikož mě měl ráno hodit do školy taťka, jenže nestíhám, takže mám smůlu. Tak co budu sakra dělat teď?

R - nechceš se pro mě stavit?
Rose...

Na odpověď jsem nemusela čekat dlouho.

F - promiň, ale ještě si musím něco vyřídit. Ještě jednou promiň.
Tvůj Chrisík :* ...

Takže asi budu muset do školy pěšky, jelikož jsem líná vytahovat auto.

R - jojo, nic se neděje, alespoň se projdu ;-)
Rose...

Nasnídala jsem se, oblékla a udělala ranní hygienu a mohla jsem vyrazit.

Ušla jsem ani ne pět minut a už u mě zastavilo auto. Jelikož jsem si myslela že jsou to novináři, tak jsem je ignorovala a šla dál. Jenomže to auto jelo pořád dál vedle mě. A jelikož tohle novináři nedělají, tak jsem se podívala, kdo to je. A když jsem ho uviděla, nemohla jsem uvěřit svým vlastním očím. Za volantem seděl Brandon a usmíval se jakoby viděl toho nejhezčího motýlka na světě.

,,Kampak máte namířeno madam?" Zeptal se s trochu pobavením v hlase.

,,Tak za prvé, nejsem madam a za druhé, do školy" odpověděla jsem.

,,Tak pardon paní. A Kampak chodíte na školu paní?" Nepřestával se vyptávat dál.

,,To vás nemusí zajímat pane" nepřestávala jsem se smát.

,,Náhodou ano paní, rád bych vám poskytl služby, že bych vás odvezl"

,,Tak v tom případě ,Prosím směr umělecká střední pane" teď už jsem se smála na celé kolo.

,,Hmmm...Máme stejnou cestu" a v tom jsme oba chytli výtlem smíchu. Po chvilce jsme se přestali smát a on se rozjel.

----------------------------------------------

Tak dneska je tu poprvé takto dlouhá kapitola, doufám že se vám líbila.
Budu ráda za každý komentář a hvězdičku.
Rose^^