CAMREN - jednodílovky

But you didn't - překlad

Tahle povídka není moje, ale líbila se mi, tak jsem se ji rozhodla přeložit (takový volný styl překladu:D). Musím říct, že překládání je snad horší než napsat něco sama. Nevím, čí povídka je a ta osoba od které jsem si překládala ji ještě poupravila, takže to je takové zamotané.... no hezké čtení(:  za chyby se zase omlouvám

Byly dvě hodiny ráno a Camila nemohla spát. Podívala se na postavu ležící vedle ní, spící mírumilovně, ruku otočenou kolem jejího obrovského břicha. Políbila dívčino čelo a pomalu sundala dívčinu ruku, než vylezla z postele.

Camila šla směrem do své kanceláře, která byla v domě. Otevřela první šuplík u stolu a vyndala deník. Obejmula pevně deník kolem své hrudi, neuvědomující si slzu, která padala dolů po jejím obličeji. Rychle utřela slzu, než otevřela deník.

Znovu si pročetla deník, vybavující si všechny vzpomínky, než narazila na její oblíbenou stránku.

Pamatuješ ten den, kdy jsem si půjčila tvé auto a promáčkla ho?

Myslela jsem, že mě zabiješ.

Ale neudělala si to.

Byla půlnoc, když se Camila vrátila domů. Po špičkách vlezla do temného domu, doufajíc, že Lauren spí. Když se otočila, aby zamkla dveře, světla se najednou rozsvítila. Camila nadskočila, než se otočila, aby se setkala s napůl naštvaným a napůl obávajícím výrazem své ženy.

„Kde jsi Karlo Camilo Cabello-Jauregui?" Zeptala se Lauren, její hlas byl přísný.

Camila pochopila, že je její žena naštvaná vzhledem k tomu, že ji právě nazvala celým jejím jménem, ne Camz, ne brouku, ne zlato ani zlatíčko jako obvykle. Zvažovala, jestli to má své žene říct, nebo ne, takže se jen dívala dolů na své nohy, jako kdyby to byla ta nejlepší věc na světě, zatímco si hrála se svými prsty.

Uslyšela kroky směrem k ní, pak ruce na jejich ramenech, než přiložený ukazováček pod její bradou donutil její hnědé oči se setkat se zelenými její ženy. „Omlouvám se, že jsem předtím zvedla hlas, zlato. Jen jsem se bála. Bála jsem se, že se ti něco stalo." Řekla Lauren jemně, než přiložila její rty na rty své manželky.

Camila roztála nad polibkem, zapomínajíc na chvíli na její zločin. Její prsty se setkaly na Laureniném týlu, zatímco Laureniny ruce spadly dolů na její zadek, mačkajíc ho. Líbali se pár minut, než se Lauren odtáhla a spojila jejich čela, chytajíc jejich dech. O chvilku později se Lauren odtáhla a podívala se Camile do očí, „Řekni mi zlato, kde jsi byla?"

Camila si povzdechla. Věděla, že to bude muset Lauren dříve nebo později říci, „Než ti to řeknu," Camila se odmlčela, vzala Lauren za obě ruce. „Potřebuju, aby si věděla, že tě moc moc miluju."

„To vím. A taky tě moc moc miluju. A to taky víš."

Camila zabručela, pořád zvažovala, jestli to Lauren říct, nebo ne, protože to mohla být 50% šance, že bude spát na gauči několik dní.

„Zlato, děsíš mě. Řekni mi, o co jde?!" Lauren naléhala a mračila se.

Camila povzdechla, než vlekla Lauren ven z jejich bytu směrem k parkovišti.

Když dorazily k autu, Camila uslyšela její ženu hlasitě polknout, když pustila její ruky a rozběhla se směrem k autu, zkoumající promáčklinu. „Co-proč-jak?!" Uslyšela její manželku se ptát, ale neodpověděla. Věděla, že to je její vina. Její žena jí říkala, že nemá řídit její oblíbené auto, ale stejně to udělala.