Ta "Nejlepší" Dovolená [Kuroshitsuji fanfiction]

3. Kapitola - Cesta s milým hodným pánem

Když tak probrali a zvážili všechna pro a proti jednotlivých způsobů dopravy, rozhodli se, že nejrychlejší možnost bude stopování.

Nejdřív se ale museli přesunout k hlavní silnici, protože na téhle autobusové zastávce zdechl pes... No, sice ne doslova, ale okolní smrad by tomu i odpovídal.

"Fajn," zamumlal Ciel, když už asi tři minuty stáli při kraji vozovky a auta kolem projížděla bez povšimnutí. "Tohle asi stačit nebude... Asi bychom měli nějak zaujmout jejich pozorno-"

Větu už ale nedokončil, protože Grell se mezitím rozběhl do středu silnice, kde si stoupl do pozoru, aby donutil některého z řidičů zastavit. Jediné, čeho tím ale docílil, byly nadávky, málem jedna bouračka a prázdná plechovka od energiťáku, jež mu přistála na hlavě a způsobila mu ošklivou bouli.

"Nechte to na mně!" prohlásil sebejistě Ronald, zatímco červenovlásek štkal v Hrobařově náruči, jak moc bolí dostat ránu do čela. "V žádném případě," zchladil jej okamžitě William. "Nemusíš nám dělat ostudu i v zahraničí. Myslím, že bych si to na starost měl vzít já."

A jak Spears řekl, tak i udělal. - S jistou dávkou noblesy se postavil na kraj silnice a zvedl ruku. Očekával, že si jej okamžitě někdo všimne a nabídne jim odvoz, což se ale, k jeho velikému překvapení, nestalo. "Zajímalo by mě, kde jsem asi udělal chybu," mumlal si uraženě pro sebe a pokynul Knoxovi, aby si to šel teda vyzkoušet, když tak moc chce.

Ronald na to šel trošičku jinak. - Pustil si oblíbené písničky z mobilu a začal předvádět podivuhodné taneční kreace. Sice to v některých okamžicích spíše vypadalo jako kdyby předváděl člověka, který si právě skopl palec o nohu postele, ale zřejmě mu to nijak nevadilo. William už v duchu litoval, že mu něco takového kdy dovolil. Když v tom před nimi zastavil červený kabriolet, v němž seděly tři mladé blondýnky.

Všichni přítomní začali málem jásat a objímat Ronalda, ale to už stačila slečna na předním sedadle podat Knoxovi papírek s telefonním číslem a prosbou, že jim má přijet zatančit na oslavu. A než se zmohli poprosit o svezení nebo říct cokoliv dalšího, kabriolet už jim mizel z očí.

Ciel si hlasitě povzdechl. "Ještě nějaké geniální nápady?"

"Myslím, že tady naši shinigami by to měli přenechat zkušenějším,"pronesl povýšenecky Claude.

"Těmi zkušenějšími myslíš sebe? Och, trochu egoistické, nezdá se ti?" odvětil okamžitě Sebastian.

Jenže přesně v tom okamžiku těsně vedle nich přibrzdila stará, rozvrzaná dodávka bez SPZtky.

"Páni! Claude, ty jsi úžasný! Dokážeš přivolat odvoz jenom silou myšlenky!" zajásal Alois a pobaveně zatleskal rukama. Ostatní se zas tak moc nadšeně netvářili,ale rozhodli se ještě chvíli počkat, co z toho vyleze.

Z vozidla vystoupil obtloustlý, mírně vyplešatělý čtyřicátník vypadající ještě o něco víc zbědovaně než jeho rachotina. Odplivl si a rozhlédl se po všech přítomných, mladé šlechtice obhlížel o něco déle, než všechny ostatní. "Hádám, že potřebujete odvést," prolomil ticho po chvíli.

"Ano, přesně tak," ujal se slova Ciel. - Sice z toho muže neměl moc dobrý pocit, ale na druhou stranu věděl, že se potřebují nějak dostat do města. "Myslíte, že byste nás mohl vzít s sebou? Dobře zaplatíme."

Řidič mávl ledabyle rukou. "Ale prosím vás, o peníze mi nejde-"

"Takže máte taky rád vtipy?" přerušil jej okamžitě Hrobař.

"Ani moc ne... Jak to s tím souvisí?"

"Ale nijak," odpověděl šedovlasý shinigami zklamán jeho odpovědí.