Never again [EDITUJE SE]

3. část - Feels

  Follow your dreams, they know the way...

V rukou jsem drtila roh přikrývky a cítila, jak se mi po tvářích koulí slzy. Do pokoje pronikalo tlumené světlo měsíce, jež ozařovalo velkou část pokoje, možná proto jsem nemohla usnout. Znovu jsem silně popotáhla a otřela si oči hřbetem ruky. Cítila jsem vztek sama na sebe za to, že lépe nedokážu ovládat své emoce. Ale tohle nešlo zastavit. Bylo to jako nezadržitelný vodopád slz, který neutichal a nechtěl se zklidnit. Vytáhla jsem ze zelené krabičky další papírový kapesník a hlasitě se do něj vysmrkala. Jemně jsem si otřela mokrá místa na obličeji a vyhodila kapesník do koše, který již přetékal obsahem. Potok slz se zklidnil až kolem 5. hodiny ranní, kdy jsem poprvé za celou noc zamhouřila oči...

***

Otevřela jsem své oříškově hnědé oči a zamžourala jsem do světla, které mě oslepilo. Nade mnou se tyčila má matka a zářivě se usmívala. Její úsměv by mohl směle konkurovat reklamě na Colgate.

"Je čas vstávat, zlatíčko. Dneska malujeme, pamatuješ? Říkala jsem ti to přeci. Tak šup, ať už jsi venku z té postele nebo budeš mít pokoj šedý napořád," Evelyn se rozpustile zachichotala a roztáhla bílé závěsy mého pokoje.

Hlasitě jsem zívla a líně se posadila, abych si protřela oči a mohla svou matku vnímat. 

"Jakou barvu jste teda nakonec vybrali? Fialovou nebo vínovou?" zeptala jsem se a šouravým krokem se vydala do koupelny.

Podívala jsem se na svůj výjev v zrcadle. Oči jsem měla rozespalé a vlasy mi trčely do všech stran. S hlasitým povzdechem jsem si vymáčkla na kartáček pastu a vrátila se do pokoje. Zatímco jsem si čistila zuby, opřená o futra jsem sledovala svou matku, která mi stlala postel. Ona a její smysl pro dokonalost a čistotu. Jen jsem nad tím zakoulela očima.

"Vzali jsme pro jistotu obě. Dohodli jsme se s tatínkem, že si barvu svého pokoje vybereš podle toho, která se ti na zdi bude líbit víc. Nechceme ti do toho zasahovat," odpověděla Evelyn a s milým úsměvem přišla až ke mně, přičemž mě políbila na čelo a vyšla z pokoje.

Ještě než za sebou zavřela dveře, otočila se na mě a odhrnula si z obličeje neposlušný pramen rudých vlasů, které jsem jí vždycky záviděla. 

"A ještě něco, udělala jsem ti k snídani palačinky s nutellou, jak to máš ráda," spiklenecky na mě mrkla a tiše za sebou zavřela.

Otočila jsem na patě a zmizela v koupelně, kde jsem si omyla obličej a zase se kvapně vrátila do pokoje. Otevřela jsem svou obrovskou dřevěnou skříň a očima jsem rychle přelétla její obsah. Nemínila jsem strávit celé ráno vybíráním si oblečení, obzvlášť, když na mě v kuchyni čekaly palačinky. Popadla jsem proto první kusy oblečení, které jsem našla, oblékla si je na sebe a energicky jsem seběhla schody přímo do kuchyně, ze které se linula vábivá vůně...

***

S trhnutím jsem se probudila. Víčka se mi zachvěla a ovázanou rukou jsem si protřela oči. Vedle mého lůžka stála zdravotní sestřička a zářivě se usmívala. 

"Přeji dobré ráno. Vaše matka sem přivezla tašku s čistým oblečením a posílá Vám peníze na taxík," vyřídila vzkaz, ale já jsem ji skoro neposlouchala. Hlavou mi vrtal sen, který se mi zdál. TEN sen. Bylo až děsivé, jak opravdový byl.

Sehnula jsem se pro tašku s věcmi a počkala, až sestřička odejde. Převlékla jsem se, uskutečnila v rychlosti ranní hygienu a s mrtvolným výrazem jsem opustila pokoj směřujíc přímo k hlavnímu vchodu do nemocnice.

Zdálo se mi, že mě někdo pozoruje. Po zádech se mi roztančil mráz, a tak jsem se pro jistotu otočila. Avšak jediné, co jsem zahlédla, byl černý stín, který se mihl v záhonu s květinami.

A nebo už začínám bláznit, pomyslela jsem si a zavrtěla hlavou. 

Bylo to divné. I když... v mém životě slovo 'divné' nebylo vůbec dostačující.