Jmenovala se Keira

4.kapitola - V rudých šatech

***

Keira urputně drhla hrnec a myšlenkami se stále vracela ke Fredovi. Co ho tak rozčílilo? Byla zaskočená tónem jeho hlasu a tak jí slova trochu utekla. Pochopila jen to, že se mu nechce na ples a že se nechce ženit. Je to jen slabý poplach. Mezi ně a jejich prozatím poklidný život nikdo nevstoupí. Zatančí si s pár princeznama a půjde domů.

Keira hrnec uložila do poličky a spokojena se svým myšlením, se vydala za Marion.

***

,,Ahoj Keiro," pozdravila ji usměvavá Marion a slezla z lavičky. ,,Co tak rozčíleně?"

,,Já nejsem rozčílená!"

,,Hm, určitě. A já v tom případě, teda nejsem knihovnice."

Keira na ni hodila jeden ze svých otrávených pohledů a pak se vyhoupla na stůl.

,,Frederick jde na ples."

,,Ale, ale," nadzvedla obočí černovláska. ,,Snad nám nežárlíš?"

,,Já?" odfrkla si Keira. ,,Určitě."

Nevyznělo to ironicky, ale přesně tak, jak to Keira cítila. Zoufale.

,,Co mám dělat Marion?" zaúpěla.

,,No, kdyby to byl kdokoliv jinej, řekla bych, aby si vzal oplatku, deku a šel si poslechnout nějakou smutnou ódu od toho uřvance, co bydlí pod schodama. Pro tebe mám ale jiný návrh..."

Přešla k truhle, a když z ní vytáhla, to co z ní vytáhla, dívka vyvalila oči.

,, To jako vážně?"

***

Ohromná sukně, kterou si na své protesty nenechala podepřít klecí, se jí lehce pohupovala u hubených kotníků. Tudíž nevypadala jako polobalón, ale jako normální princezna. Ano, princezna.

Hrad voněl zvláštními, do nosu bijícími, parfémy. Za to mohli vzácné dámy, které se o patro níž točili kolem Fredericka. Jejího Fredericka.

Zhluboka se nadechla a tiše si zopakovala: ,,Kdyby se mě někdo ptal, a že se nějaký zvědavec určitě najde, jsem Katherina Lena Krastari ze země za mořem, kterou nikdo nezná, protože není vyznačena na mapách, kvůli nebezpečí z cizích vojsk. Tatínek, mimochodem velectěný a poddanými milující král, mi dovolil vyjet na cesty a já se náhodou doslechla o místní, vskutku veliké události. O prince zájem nemám, pouze jsem se přišla pobavit."

Jen co skončila, spustila znovu, snad aby ji náhodou nezapomněla.

Škoda, že jí to nakonec k ničemu nebylo. Bylo to vymyšlené docela dobře.

Když došla za roh vstupu do hlavní síně, kde se konal ples, cítila, jak ji srdce v hrudi poskočila. Možná to bylo nervozitou, či krajním zděšením nad myšlenkou, jakou šílenost se to rozhodla provést. A nebo, prostě proto, že uvidí Freda.

V sále už probíhala princova oslava a nikomu nevadilo, že má narozeniny až za tři dny. Dívka lehounce sešla ze schodů a nikým nepozorována se zamísila do davu. Oči ji přecházely nad všemi těmi pokrmy, látkami a dekoracemi, o kterých si snad nemohla ani nechat zdát.

Ale žádné drahé šperky, či obrovský krocan na stole (ano, ten byl opravdu nepřehlédnutelný) se nevyrovnali tomu, co spatřila čtyři metry od sebe.

A určitě vás všechny překvapí, když řeknu, že to byl Frederick.

V skvěle sedícím saku, či co to bylo, vypadal, jak jinak než - skvostně. Patku měl ledabyle učesanou ke straně a dívka se musela opravdu hodně přemáhat, aby nebloudila pohledem k jeho nohám, protože ty kalhoty byly opravdu upnuté. No a princova lýtka - famózní.

Neviděl ji. Bavil se s nějakou královskou fuchtlí a ona na něj tak mrkala těmi dlouhými řasami a žmoulala v prstech svou růžovou garderóbu, až se z té její roztomilosti, chtělo Keiře zvracet. Raději se otočila a vydala se ke stolu s pitím. Stále ale nespouštěla Freda a jeho růžovoučkou společnici z očí.

Princ možná vypadal, že se baví, ale nebavil se. Každá ta "princezna" byla nudná a nezajímavá. Každá se učila čtyřem jazykům, vyšívala a ovládala dějiny umění. Dobře, byla tady jedna, ta se prý učila lukostřelbě, šermu a jízdě na koni, ale byla o hlavu menší než on a vypadala vcelku nebezpečně.

Přes oči ubíjející účes jeho současné obdivovatelky, ale spatřil dívku, která na něj ještě dnes večer nepromluvila. Určitě ne - přece by si ty její zrzavé vlasy spletené do drdolu pamatoval. Někoho mu připomínala, ale nevěděl koho, přece jen už dnes večer viděl tolik tváři, že pomalu nevěděl, jak vypadá on sám. A tak, opustil svou společnici, která ho právě dusila matematickými vzorci, a vydal se za zrzkou.

Zastavil se dva metry od neznámé a prohlédl si ji. Tvář neviděl, a zadek přes tu velkou sukni také ne, což ho zklamalo, protože to bylo tak jediné kladné na tomhle večeru. Zatím.

Dívka, jakoby ucítila jeho pohled a otočila se.

,,Vaše Výsosti."

,,Keiro?!?"

,,Těší mě, že vás poznávám," řekla ironicky a vysekla pukrle.

,,Co tady děláš?" došel k ní ještě blíž a ohromeně přejel pohledem po její tváři. Normálně byla krásná, to ano, ale teď. Vypadala...úžasně. V rudých šatech, propletenými zelenými a hnědými nitěmi a s pár uvolněnými pramínky vlasů před ušima, vypadala kouzelně.

,,Šla jsem do spižírny a zabloudila jsem," uchechtla se Keira.

Po princově tváři se rozlil úsměv a zbortil všechnu dívčinu uraženost a žárlivost. Bez přemýšlení mu skočila do náruče.

,,Promiň, Keiro."

,,Odpuštěno. Ale věnuješ mi jeden tanec."

,,Jsem jenom tvůj."

Co říkáte na tuhle historickou chujovinu? Líbí se vám?

Krásný středeční večer :)
Meribelka