Room-Mate

~27~

Niall

Překvapeně mrknu. Tohle jsem nečekal, ani Amber. Vítězoslavná maska, co ji seděla ve tváři se rozpadá.

„Ještě něco máš na srdci?" „Pro-prosím?" „Amber, vypadni." Nenuceně se otočím a pobaveně ji sjedu pohledem. „Vyměnil jsi mě-" „Já nikoho nevyměnil! Pokud si dobře pamatuje, ty jsi píchala s nějakým kokotem u mě doma! Ale... Víš co, já jsem za to strašně rád! Konečně totiž vím, co znamená mít někoho rád a ne mít rád jeho peníze. Je suprovej pocit přijít domů a přivítat se s holkou, která ti skočí do náruče a chce pusu a ne kreditku!" Amber se nadechuje, Nikky je rychlejší.

„Jsi nejen děvka, ale i naprosto blbá?" „Co si o sobě myslíš?!" Musím stát před Nikky, Amber chytá borec z fronty, co stál za námi a překvapeně zvedá obočí. Než se stačím nadechnout, abych něco řekl, mám Nikky před sebou.

„Drž se od něj dál, nebo si to s tebou vyřídím já! Obyčejná zlatokopka! Kreditku ano, ale pak ho podvedeš! Kde je ten frajer teď, co? No neke, on tě taky podvedl!" Neumím číst v holčičí tváři ani v očích tak dobře, abych toto poznal. Kdyby mi to nedala najevo v tom klubu, nepoznal bych to, ale žasl jsem, jaká Nikky umí být.
Fronta se posunula, byli jsme ve středu pozornosti a Nikky mě odtáhla dopředu, až k pultu, kde si začala diktovat, jaký chce popcorn.

„Miláčku?" „Hm?" Zaplatila občerstvení a usmála se. „Netušil jsem, že umíš vystrčit drápky i jinde, než v posteli." Zrudne a uraženě našpulí pusu. Oblíbená grimasa za poslední hodiny.
„Nechci..." Nadechne se, vyfoukne vzduch a přitiskne se. „Nechci o tebe přijít. Když jsi mi říkal, jak ti na mně záleží... Jo, pořád se bojím setkání, ale když vím, že kvůli mně bys odešel... Poslední hodiny jsem přemýšlela... Nemám kam jít, nechci žít na ulici, sama podnájem asi neutáhnu a k Lottie bych se znovu nevrátila, takže je to i zištný. Nechci z tvýho bytu, hlavně nechci od tebe... Děsí mě pomyšlení, že by třeba ona-" „Že bych si s ní znovu začal? Nikky... No tak! Imponuje mi, že by ses kvůli mně porvala." Koutky ji zacukají a vytáhne se na špičkách.
„Moc mi na tobě záleží a opravdu, kdybys byla kluk, stal bych se bisexuálem." Začne se smát nahlas a ruku v ruce míříme do sálu.

„Dvojité?" „No jistě... Není to až taková sranda, jak jsem ti nakecal." „Co to vůbec je?" „Horor." Zafuní, našpulí pusinku a stulí se mi do náruče. „No tak! Sníš to, než začne film." Sebere mi popcorn a zaměstná mě polibky...

Z filmu nic moc nemám. Budeme se muset podívat pak znovu, doma. Nebyla jediná, kdo hystericky ječel, ale byla jediná, komu málem ohluchl přítel. Na pravé ucho jsem skoro díky ní neslyšet, dlaň, za kterou mě držela jsem měl podrápanou od nehtů...
Až na světle jsem si pomyslel, že jsem debil. Byla popelavě šedá, uslzená... Omlouval jsem se a nabídku, že půjdeme na tu přeslazenou komedii – na tu jsem ji původně uvrtal – odmítne.
Doma mi uteče do sprchy, zamkne se a po návratu, zatímco vyjídá ledničku, s drzým úsměvem mi oznamuje, že si mám vyhonit. Za ten horor z jejího těla nedostanu nic...

„Vážně? Nic? To nemyslíš vážně." Dusí smích, zatímco jsem se sprchoval a plánoval si, jak se budeme válet na pohovce, ona odešla nahoru a už byla v posteli.
„Nevyhonil sis?" „Chuť by byla, ale na tvý tělo." „Mučil jsi mě hororem." Vyplázne jazyk a otočí se ke mně zády. Peřina z ní sjela, tiše zaskučím a skočím po ní.
Je nahá a brání se, zcela marně. 

*************************************
Děkuju :o) ♥♥♥
Doufala jsem, že vás konec předchozí kapitoly pobaví =D :o)