Sherlock And Kate Hadler: How The Becobe A Psychovath

#8 Železné překvápko

,,To si ze mě děláte srandu? Co si o sobě vůbec myslíte?!"

Zaječela jsem na něj a vztekle si dupla.

,,Tak za prvé, né srandu si vůůůbec nedělám a za druhé... myslím si o sobě že jsem nesmírně inteligentní muž, který je zcela samostatný. Ale stačí říct jedno křivé slovo na mou osobu, a už si pro vás jede Celosvětová policie, pod dohledem mého bratříčka."

Ušklíbl se.

,,Ještě nějaké otázky?"

,,Ano, proč jste tedy, když říkáte že stačí jedno slovo a už po nás jde policie, musel trávit čas v psychiatrické léčebně?"

Za celou tu dobu co jsem s ním pracovala, tak pořád dokola a dokola mluvil. Ale teď mu najednou sklaplo.

,,Co pak? Nemáte co říct?"

,,Ehmm... Na takové hloupé otázky není čas slečno Hadllerová. "

Rychle se odemne odvrátil a zaklepal na dveře ve kterých se za nedlouho objevila malá dáma ve žlutých šatech a žlutých střevících.
Trochu mi připomínala mojí domácí, paní Templarovou.

,,Jé... vy budete asi ti psychopati co mi mají okupovat můj byt že?"

Řekla a začala se smát.

,,Ne to jen tenhle ten."

Podotknu hořce a postrčím Sherlocka blíže k té paní.

,,Ááále, já jsem jich tady už měla. Pojďte dál... Jsem paní Hudsonová a..."

,,Vdova, očividně deset let, soudě podle snubního prstenu na pravé ruce. Hodně čištěný, možná až moc. Jste levačka, podle laku na nehty. Pravá ruka je dokonalá, žádné přetahy, kdežto lak na levé ruce je i na kůži a na nehtech je hodně vrstev takže..."

Tohleto nejde poslouchat. Vydělá jsem ten výraz paní Hudsonové. Byl vyděšený, ale zároveň smutný. Možná z toho jak Sherlock narazil na jejího, nejspíše tedy zesnulého manžela.
Musela jsem to zarazit, proto jsem mu dala loktem do břicha ve chvíli, když se zrovna paní Hudsonová pokoušela nenápadně utřít slzu.

,,Omluvte prosím mého klienta, je trochu, zbrklý... "

,,Ále.. nic se neděje. Víte co? Půjdu postavit na čaj a vy si mezitím prohlídněte svůj pokoj. Nahoru a pak doleva."

Řekla a odcupitala do kuchyně.

,,Na to že si doktorka, tak nejednáš s pacienty moc slušně."

Řekl přidušeným hlase.

,,Proboha tak už pojď."

Řeknu a začnu vycházet tmavě hnědé, nalakované schodiště. Paní Hudsnová měla pravdu. Hned na levé straně byli dveře s velkým zlatým nápisem pokoj 9. Vešla jsem do místnosti. Hned z počátku mou pozornost zaměstnala ta velikost bytu a ten půvab.

Hnědý nábytek byl v dokonalé  simetrii s prostředím, ve které se nacházel. Moc hezký byt. Možná kdybych tady nebyla s tím magorem, tak bych si ho možná i koupila.

,,Páni, tady se bude dobře bydlet."

Řekl Sherlock a usedl do měkkého křesla, blíže u okna. Protocila jsem očima, dala si pramínek vlasů za ucho s usedla naproti Holmesovi.

,,Myslím že můžeme začít s interviem."

,, Hmm... Ne."

Namítl a dal si nohy do tureckého sedu.