G O R E F I E L D [POZASTAVENO]

Jacku! Sežeň kameru!

Ve škole se diskutuje, že v jednom nedalekém zámku který se jmenuje Gorefield se dějou velmi neobvyklé věci. Miluju řešení záhad! Řekl jsem si že bych mohl ten zámek omrknou. Vezmu sebou i svýho kámoše Jacka, bude kameraman. Ale nejdřív se zeptáme o tom místě co se tam stalo a co se tam děje teď a jestli tam někdo žil. Ale jeden kluk o tom místě ví hodně věcí a kolem něj se motá hodně zvědavejch lidí aby se ho zeptali na to místo. ,,Hej! Jacku!'' zavolal jsem na něj. ,,Co je Ericu?'' otočil se na mě. ,,Víš jak se tu mluví o tom strašidelném zámku?'' zašeptal jsem na něj. ,,Ehm...'' kývnul Jack. ,,Tak mi ho půjdeme prozkoumat!'' usmál jsem se. ,,A jak to chceš udělat? Rodiče nás tam nepustí!'' mávl rukou Jack. ,,Půjdem tam v noci a ráno se vrátíme,'' vysvětlil jsem mu to, ,,ale nejdřív se musíme dozvědět o tom místu víc.'' řekl jsem. ,,A kde seženeme informace?'' řekl nechápavě. ,,Znám jednoho týpka který o tom ví dost hodně.'' vysvětloval jsem. ,,Po škole zajdeme za ním.'' řekl jsem a šel k lavici.

Po škole jsme vyrazili za Robertem, to je ten kluk co nám toho prozradí trochu více. ,,Tady bydlí.'' zastavil jsem a ukázal na tmavý dům se zataženýma záclonama. Zazvonil jsem a za chvíli nám otevřela Robertovo máma. ,,Vy jdete za Robertem?'' zeptala se a poškrábala se po hlavě. ,,Ehm, ano.'' řekl jsem. ,,Tak pojďte dál, Robert je ve svém pokoji.'' řekla a ukázala na schody. Vyzuli jsme se a šli jsme po schodech nahoru a zahli jsme do levé chodby. Na konci chodby byly tmavé dveře s nápisem: "Strašpytlům vstup zakázán!" . Otevřel jsem dveře a uviděl jsem Roberta sedět na posteli. Četl si nějakou hodně tlustou knížku. ,,Aha, už jsem vás čekal!'' podíval se ke dveřím a položil knížku. ,,Ahoj Roberte!'' pozdravil jsem ho. ,,Tak vy jste přišli se mě zeptat o zámku Gorefield?'' usmál se trochu ďábelsky. Oba dva jsme přikývli. Sedli jsme si na postel vedle Roberta a začali jsme se ptát. ,,Žije tam ještě vůbec někdo?''zeptal jsem se. ,,Teď už asi nikdo, ale může se tam někdo skrývat, ale není to jisté.'' řekl. ,,A žil tam někdo?'' ozval se Jack. ,,Žila tam rodina Grebsbergových. Pan Felix Grebsberg, Paní Olivia Grebsbergová, jejich děti Nicolas, Julia, Sue, strýc Greg, jejich pes Bernard, kočka Zoe a babička Johana která to všechno začala.'' vysvětloval Robert. ,,A co se tý rodině stalo?'' zvědavě jsem se zeptal. ,,Když babička Johana zemřela, začala Grebsbergovy strašit, protože ji nikdo z rodiny neměl rád. Pan Felix ji viděl nejčastěji a to ho dohnalo k šílenství, zastřelil se. O týden později se ztratily Sue, Julia a Zoe. Strýce Grega postihlo šílenství a zastřelil Paní Grebsbergovou, Nicolase i Bernarda, hledal i Juliu, Sue a Zoe, ale nenašel je. Po týdnech deprese se strýc Greg zavraždil. Sue, Julia a Zoe se už nikdy nenašly.'' dořekl Robert. Úplně se mi třepali ruce i nohy. ,,Ohh...'' vydechl Jack. ,,A chodí tam ještě někdo?'' další otázka. ,,Už jen zvědaví lidé, ale málo z nich se vrátilo.'' usoudil Robert. ,,Díky za informace Roberte a měj se!'' rozloučili jsme se a odešli.

Cestou domů jsme se domlouvali co si vezmeme a kdy tedy vyrazíme. ,,Jacku, ty vezmeš kameru a budeš všechno natáčet.'' řekl jsem a Jack jenom přikývl. ,,O půlnoci se setkáme u našeho stromu. Okej?'' podíval jsem se na Jacka. ,,Okej.'' souhlasil. Dorazili jsme k mému domu a rozloučili jsme se...