(Ne) splněný sen

Výročí

,,Nemůžeš tady mít psa!", křičí na mě moje matka. Už zase jsem si totiž přinesla domů zatoulaného oříška. Měl obojek se jménem a já ho chtěla jen pohlídat než si pro něj přijedou majitelé. Ale to matka samozřejmě nechápe. Myslí si, že jsem ho chtěla ukrást. Tak jsme zavolali na to číslo a zanedlouho si pro něj přijela nějaká starší paní. ,, Měj se hezky ty roztomiláči.", řekla jsem tomu pejskovi. Ach jo, já prostě nikdy nebudu mít psa. Bydlíme v obrovském domě a máme obrovský byt. Na našem místě by si nikdo nestěžoval. Ale já každý myslím na to, jak by bylo dokonalé mít psa. Matka ani moc zvířata nemusí, což vážně nechápu. V tomhle velkém domě má svůj byt i můj kluk Robin. Je mu už 18. Mimochodem, mě je 15. Opravdu moc ho miluju, ale ani on mi nedokáže pomoct vymyslet něco, jak mít psa. Dnes máme výročí 1 rok tak mě pozval k sobě domů aby jsme to oslavili. Moc jsem se těšila, tak jsem si vzala oblíbenou černou sukni a bílou halenku. Vzala jsem šampáňo a zazvonila na něj. Hned jak mě uviděl tak se ke mně vrhl a políbil mě. ,,Počkej zlato musím si to odložit.", říkám, ale on mě líbá dál. ,,Strašně jsem se na tebe těšil a na tenhle den!" ,, To já taky ty můj cukrouši!" Přesunuli jsme se do obýváku a začali si povídat. Po celém bytě se linula vůně něčeho úžasného. ,,Dělám krevety, zlato." ,,Ty jsi úžasnej!"  ,,Půjdeš mi pomoct?, zeptal se Robin. ,,No jasně zlatíčko", odpověděla jsem. Začala jsem míchat omáčku a on mě objal zezadu a začal mě líbat na krku. Pak mě pohladil po zadku a já po něm tak toužila.