Oppugno✔️ Complete

29.Kapitola

Hermiona

Potom, co jsme se s Dracem rozloučili, jsme šli každý na svou kolej. Neměla jsem tušení, co mě v naší společenské místnosti čeká, a trochu jsem se toho obávala.

„Hermiono!" vykřikla Ginny, jen co jsem prošla portrétem buclaté dámy. Byla jsem unavená a potřebovala jsem se minimálně převléknout. Můj unavený pokus o úsměv jí asi nestačil, protože jsem jen chvíli na to vězela v její náruči. Přes její rameno jsem si všimla Harryho. Netvářil se bůh ví jak nadšeně, ale zřejmě byl rád, že jsem se vrátila. Jistě, že byl rád že jsem zpět, je to přeci můj nejlepší kamarád.

„Jsem tak ráda, že jsi zpět. Tolik jsem se bála," řekla Ginny a podržela si mě na délku paží, aby si mě mohla lépe prohlédnout. Její stažené obočí mluvilo za vše.

„Ginny, nech Hermionu vydechnout. Určitě se chce převléknout a podle všeho i vyspat," vložil se do toho Harry a já mu věnovala děkovný pokus o úsměv.

„Ale! Ale... musíš mi toho tolik vyprávět!" protestovala Ginny.

„Ginny, všechno ti řeknu, jen mě nech abych se dala trochu dohromady. Prosím," odpověděla jsem jí, a aniž bych počkala na odpověď, jsem ji obešla a snažila jsem se dostat do ložnice.

„Vrátil se s tebou... i Draco?" ozvalo se za mnou, a já se na Ginny, která otázku položila, podívala.

„Ano, Draco se vrátil také," řekla jsem co nejlhostejnějším tónem a ona se podívala na Harryho. Znovu jsem se otočila a konečně jsem vyšla schody do naší ložnice. Jen co jsem za sebou zavřela dveře pokoje, sáhla jsem do kabelky, což nebyla ani tak kabelka jako sáček připevněný k mému kotníku, pro pergamen, abych mohla napsat Dracovi. Byl rychlejší, zpráva od něj už na mě čekala. Posadila jsem se na postel a přečetla si, co tam stálo. Hermiono, nemůžu se dočkat, až se Brumbál vrátí. Jestli je to Voldemortovo... poškození trvalé, kašlu na názor rodičů a budeme spolu oficiálně. Už se nenechám otcem zastrašit. Jsem rád, že nám dal ředitel den volna, oba si potřebujeme odpočinout. Spi sladce má princezno. Tvůj Princ.

Usmívala jsem se celou dobu, co jsem jeho vzkaz četla, a když jsem došla na konec jeho krásného písma, vzala jsem brk, abych mu mohla odepsat.

Ginny už se na tebe ptala, myslím, že hoří zvědavostí vytáhnout ze mě všechny informace o tom, co se stalo. Potěšilo mě, co si napsal a ano, i já si přeji, aby byl Voldemortův stav trvalý. Vyřešilo by to nejen náš problém, ale i Harryho, což by bylo skvělé. Musím se teď převléknout a půjdu si lehnout. Udělejte to samé, pane Malfoyi. S láskou, Hermiona.

Byla jsem šťastná, a to štěstí mi vydrželo po celou dobu, co jsem se převlékala, a i po tom, co jsem se uložila do postele. Jestli je ta věštba, kterou máme s Dracem společnou, pravdivá, tak Voldemortovo srdce naše láska obměkčila, a už by neměl být zlý. Ovšem konečný verdikt nám řekne až Brumbál.

Po chvilce, kdy jsem ležela v posteli a myslela na to všechno, co se stalo, se mi začaly zavírat oči a já ještě sáhla po pergamenu, byla tam odpověď. Musíme doufat, že pro nás všechno dobře dopadne. Uvidíme se na večeři.

Už jsem neodepsala a nechala jsem písmo, psané zeleným inkoustem, zmizet. Jistě, uvidíme se na večeři, ale budeme se muset zase tvářit jako nepřátelé, a to se mi vůbec nelíbilo, už jsem měla dost té přetvářky.

Slunce bylo vysoko na nebi a já musela hůlkou zatáhnout těžké, červené závěsy. I když jsem byla ve věži, slyšela jsem hluk zespodu a litovala jsem, že se nemůžu učit s ostatními, budu pak muset vše dohnat. Při té myšlence jsem se trošku zamračila, jako kdybych toho už teď neměla nad hlavu.

Trvalo jen chvíli, než se mi oči s konečnou platnostíúplně zavřely a mě se zdálo o velkém průhledném jednorožci.