Vyplnění soutěže

1. popis děsivé postavy (Zjevení Smrti Samotné)

Byla chladná, temná noc. Vítr svištěl, shazoval sloupy elektrického vedení a dokonce lámal stromy. Uprostřed té tmy se plahočila pokroucená postava v černém plášti. Zastavila se, narovnala a počkala až projíždějící vlak zmizí v dálce. Potom se vydala po kolejích a mířila k malému obchůdku na kraji města. Její dlouhé, úzké nohy zahalené do černého pláště zlehka nakračovaly, jakoby se postava snažila pohybovat co nejméně hlasitě. Postava byla uzoučká, vysoká snad přes dva metry ale shrbená do neobyčejného úklonu. Černý plášť zahalil celé její tělo tak, že z rukávů vyčuhovaly jen dlouhé, nezdravě bledé prsty. Hlava byla na pohled posazena na dlouhém, rovném krku a byla kulatá, což však mohla být milná myšlenka. Hlava byla totiž jako celý zbytek těla skryta pod kápí.

Postava si zjevně dávala velký pozor, aby jí nebylo vidět do tváře. Jednoho by napadlo, že je snad tolik ošklivá, ale kvůli tomu to nebylo. Dlouhými kroky se přibližovala k obchůdku, nad kterým byl velký svítící nápis: Smíšené zboží. Plášť postavy se v krutě vyjícím větru vlnil jako moře, které taktéž nebylo příliš daleko. Díky zvukům noci nebylo pohyb postavy vůbec slyšet, i když kráčela po štěrkové cestě. Celkově dokonale splývala s okolím, a nikdo z procházejících jí nevěnoval pozornost. Za ta léta své profese už si na tohle zvykla, a byla za to ráda. Nepotřebovala zbytečné přihlížející. Když se dostala do světla města, a stanula před obchůdkem, bylo vidět její bledou, průsvitnou kůži pod kterou vyčnívaly kosti a klouby.

Postava natáhla ruku, čímž ještě více vynikla její průhledná kůže bílá jako sníh a chytila kliku. Když otevřela dveře a vstoupila do obchůdku, ozval se zvoneček oznamující příchod zákazníka. Žena za pultem zvedla hlavu, a když uviděla nově příchozího, okamžitě si vyndala sluchátka z uší a slušně pozdravila. Když jí však pozdrav nebyl oplacen, zeptala se: ,, Přejete si?" Odpovědi se jí však opět nedostalo, a postava jen kráčela po obchůdku a prohlížela si nabízené zboží. Na chvíli popadla mýdlo, na chvíli zase opalovací krém a nakonec ukořistila dlouhou bagetu a ihned se do ní zakousla.

,,Přeji si." řekla záhadně postava, ale to už byla prodavačka v jednom ohni a vyrazila za ní.,,Buď za tu bagetu zaplatíte, nebo okamžitě zavolám policii!" Postava jí zpříma pohlédla do očí, a když prodavačka spatřila, s kým hovoří, otevřela ústa a byla připravena zaječet. To jí však postava nedovolila, svou dlouhou rukou jí zablokovala pusu a neupravenými, dlouhými nehty se jí zaryla do obličeje. Po tváři prodavačce stékaly pramínky krve, a postava nepřestávala tlačit své prsty hloub a hloub .,, To snad opravdu nebude nutné. Mám za sebou dlouhou cestu, a vyhládlo mi." Její hlas byl neobyčejně hrubý, jakoby mluvila přes nos. Najednou nečekaně trhla zkrvavenou rukou a vykloubila prodavačce čelist. Ta se sesunula na zem a omdlela. Postava měla přes své křehké tělo obrovskou sílu, a vlastně to nebyla tak obyčejná žena, ale to vám jistě došlo.

Shodila ze sebe plášť a své pokroucené tělo narovnala tak, že hlavou málem narazila do stropu. Odhalila tím své ohavné průsvitné tělo, které bylo úplně celé bílé jako ten nejčistější sníh. Oči měla rudé jako dva rozžhavené uhlíky svítící ve tmě. Její nos byl dlouhý, vypadal, že byl už několikrát zlomený a pod ním byla rozesmátá ústa, červená jako zralé jablko. Žena měla krásné, dlouhé černé vlasy sahající až k nohám. Byla celá jakoby napnutá, dlouhá a úzká. Dobře viditelné kosti jí čněly pod kůží, a mezi nimi nebylo už nic. Když se usmála, odhalila své dlouhé, ostré žluté zuby. Za zády měla něco velkého a černého. Na první pohled to určitě nevypadalo jako křídla, spíše jako zmuchlaná látka. Křídla byla pokryta nádherným, čistým černým peřím.

Postava se opět sklonila a popadla prodavačku ležící na zemi. Bezvládné tělo mělo zkrvavený rozdrásaný obličej a pod ním byly ještě krvavé fleky. Její visačka ležela na zemi. Její jméno bylo navždy zapomenuto, a postava si ji odnesla do své odporné říše plné utrpení a bolesti. Vzala tělo do náruče a rozeběhla se. Rozrazila dveře, uslyšela zazvonění zvonečku a roztáhla svá křídla. Lidé, kteří právě procházeli kolem obchůdku vykřikli zděšením a hleděli za postavou, která rychle zmizela ve tmě podzimní, větrné noci. Byla to smrt.

Sdělení autora:

Nevím, zda to byl přímo popis, ale snažil jsem se postavu popsat co nejlépe. Za přečtení předem děkuji :D.