Sladký internátní život

Část 75

„Co bys chtěl dělat? Nech je vybulit, no," rukou mu ukázal, ať jde s ním.

Martin vidí, že si ho Karin momentálně stejně všímat nebude, tak šel s tátou.

Michaela

Na víkend jsem neváhala a zamířila rovnou k Matějovi. Už mi nechal udělat klíče, takže mám pocit, že u něho prostě bydlím. On mě ale přesto přinutil, ať jdu na chvíli domů, zabalím si tam další věci, abych to měla všechno z krku. A poradil mi dobře, protože až se úplně přestěhuji, budu mít konečně pokoj a klid.

Když jsem rodičům řekla, co se stalo a že chci žít sama, tak mi dokonce požehnali. Máma byla strašně šťastná. Asi proto, že se mě konečně zbaví. Nafoukané pitomé holky, která jen odmlouvá. Vlastně nikdo ani nechtěl Matěje poznat. Možná je to dobře, musela bych se za svoji šílenou a povrchní rodinu, zda se tato skupina lidí dá vůbec rodinou nazvat, stydět.

Matěj zrovna ležel na naší velké manželské posteli s novinami v rukou. Lehla jsem si k němu. A začala si ho prohlížet. Zvláštní, jsme spolu už přece pár dní, spíme vedle sebe a on se mě ani jednou nepokusil třeba jen políbit. A to jsem vlastně minulý víkend chodila po bytě skoro nahá jen v jeho dlouhé košili. Ani nevím, zda mám být ráda, že jsem konečně natrefila na někoho jiného, než toho, kdo dokola loudí sex nebo jestli mě má štvát, že jsme ho zatím neměli. Podíval se na mě. Skoro jakoby vycítil, na co myslím.

Usmál se, „jsi už trochu v pohodě?"

„Jo, když nemusím být tam, kde jsem bydlela dosud, tak začínám být šťastná."

Mrkl a převalil se nade mě. Noviny nenoviny. Teď pro něj prostě existuji jen já.

„A momentálně je mi ještě líp," usmála jsem se.

A konečně jsme si dali pořádnou pusu.

Karina

„Víš, divila jsem se tomu. On se ženských vždycky zastává," svěřuje mi sestra, jak probíhal předešlý incident," ale teď mluvil tak hnusně."

„Chtěl vypadat jako zlobivý kluk. V tom nic není, ne?"

„Ale některé věci si mohl odpustit. Ať se pak vytahuje před klukama, že tohle udělal. Ať tím zase prudí Kamila," poukázala na legrační rivalitu, která mezi Hnědoočkem a Kamilem panuje. „Ale proč přede mnou, které se to stalo, říká, že ten hnusák je póvl, ale já si to pak rozdám s její sestrou. Já na to mám a ty ne. A můžu mít každou, na kterou si ukážu, ty ne."

Zitě to očividně opravdu dost vadí. Třeba má v něčem pravdu. Třeba to fakt přehnal. Kde je psáno, že se ho musím zastávat jen proto, že s ním chodím? Kdo řekl, že nemůžu být za jedno se svoji sestrou? Beze slova jsem se zvadla a jdu si to s ním vyřídit sama.

Vtrhla jsem do obýváku, kde Martin s tátou popíjí lahváče. Přišla jsem k němu s přísným výrazem, vrazila jsem mu facku, jak mi poradila Zita, otočila jsem se a vracím se.

„Néé," zachytil mě při odchodu z místnosti, „Ona přehání. Je v šoku, Princezno, nic jsem neudělal."

„Nejmíň týden si to se mnou nerozdáš," vyškubla jsem se mu a odcházím.

Znovu mě zastavil na chodbě. Tentokrát mě chytil pevněji, „neblbni."

„Hlavně že si připadáš jako hrdina," ohrnula jsem nos „a nemusíš už mámě lézt do zadku."

„Ale opravdu jsem jí pomohl. Zatím mi obě jen nadáváte."

Usmála jsem se, „to byla snad samozřejmost, ne?"

„Počkej, až se to stane tobě a nikdo tam nebude," řekl zákeřně.

„Miluješ mě nebo jen sex se mnou?" vrátila jsem se k té hnusné větě, kterou tak arogantně prohodil

Martin zakroutil očima. „Meleš blbosti. Víš moc dobře, jak to všechno bylo a jak to je," urazil se, „taky ti nevyčítám, že když se opiješ, válíš se po zemi a říkáš mi Hellboy," odchází.

Možná jsem to přeci trochu přehnala. Má pravdu, „ale ty si mi zase opilostí roztrhal veškeré prádlo! Tak se nediv," oplatila jsem mu, co řekl, „počkej, ty budeš ještě prstíčkem hrabat," zakřičela jsem za ním. Prostě jsem si to neodpustila.

Přede mnou se teď objevila máma, „co to blbneš?" nechápe, „snad nešílíš kvůli těm řečičkám."

„Jo, asi jo."

„Zachránil tvoji sestru. Máš být ráda. Víš moc dobře, že já tyhle trapné řeči neuznávám tisíckrát víc, než ty. Ale i když je v pubertě, tak je hodný a není srab. To je v dnešní době u chlapa důležité. Většinou utečou před každým problémem. Aspoň nebudeš vypadat před ostatními jako já. Nesnesitelná furie. Tenhle tě nenechá vládnout, takže ve vztahu nebudeš ta šílená, co jen poroučí. Což teda ale neznamená, že poroučet nemůžeš," mrkla na mě, „naopak, ty musíš. Jen tak, aby to nebylo tolik znát. On se jen předvádí. Co bys chtěla od dvacetiletého kluka?"

„Je mu osmnáct," opravila jsem ji.

„No vidíš. V dnešní době takového hrdinu nenajdeš ve třiceti. Natož takhle mladého. Buď ráda, že to dobře dopadlo. Neumíš si představit, jak byl nesnesitelný táta."

„To s ním jsi tak dlouho?"

„Ne, známe se ale od dětství. V životě by mě tenkrát nenapadlo, že bych si ho mohla vzít. Pubertální vůl. V pětadvaceti se mu podařilo sbalit mě. A ještě v tu dobu mi ho kamarádky rozmlouvaly, že mám na víc. Že se chová jako dítě. Během našich začátků se změnil. Karin," zvedla mi bradu, abych se na ní podívala, „pochop jen to, že ženská prostě musí být ta silnější. Od toho se to všechno odvíjí. Jen si neber příklad přímo ze mě. Já jsem to vzala moc vážně. Někteří kolem říkají, že jsem tátovi utrhla koule," zasmála se, „ale on je flegmatik, tak se s tím vypořádá. Ale to Martin není. Tak se to s ním jen musíš naučit. Jak jsi řekla, on bude ještě prstíčkem hrabat. Tvůj úkol je být šedá eminence. Ty ho budeš tiše navádět a on jednat. Ale teď vůbec o nic nešlo."

„Neumím manipulovat lidma, jako ty," zašklebila jsem se.

„Nauč se to. Je to fajn. Jen se nechovej hystericky jako já."

Martin se najednou objevil za rohem. Ukazováčkem naznačil právě to hrabání. Rozesmál mě. Dobře, odpuštěno. Zvláštní, máma mi snad ještě nikdy nedala radu, která by byla smysluplná. Třeba mě konečně začíná brát jako osobu s právem na vlastní život a ne malé děcko.

„Ty jsi úplně střízlivá, Princezno," přisedl si Martin k mému stolu.

Samotnou mě u něho nechal asi pět minut.

Večer jsme se totiž rozhodli opět popíjet. Vyrazili jsme i se Zitou znovu do toho baru, kam občas chodí Tofo s Denisou. Martin byl načatý už od odpoledne, kdy si s tátou dával pivo. Zita se na počest toho, že dnešní den přežila, rozhodla opít pořádně. A daří se jí to. Už teď se směje jako beruška v létě. Tofo s Denisou, jsou už také dost pod parou. Jen já jsem zatím vypila litry džusu a mezitím jen jednu skleničku vína, kterou mi objednal jakýsi tajný ctitel.

„Hm," ušklíbla jsem se.

„Co je ti? Nebuď otrávená."

Opět jsem jen protáhla pusu, „ty víš."    

---------------

Proč myslíte, že Karin vůbec nepije?

Příště si přečtete:

„Tři děti," opravil ho, „jsou malé. Až budou chodit do druhé třídy, tak to dělat přestaneme."

„To musel mockrát propadnout, že ještě nevyšel druhou třídu," kývnul hlavou k Martinovi.