Sladký internátní život

Část 81

Michaela

Ukončení studia je téměř zařízeno. Přihlášku na veterinární střední jsem také stihla poslat a dokonce jsem z domova, tedy z toho bývalého, dokázala vystěhovat většinu mých věcí a nastrkat je do nové skříně, kterou mi přidělil Matěj v jeho, vlastně už našem, bytečku. Úsměv na tvář, léto začíná. Už jsme se s Matějem dokonce dohodli na společné dovolené. Teď si teprve začnu užívat. NE! ZAČNEME...

Karina

Možná se mi po dnešní hádce se Zitou tak trochu ulevilo. Měla pravdu. Dříve, když si jedna něco oblékla, tak si to i ta druhá hned bez řečí vzala také. Dnes jsme schopny se o tom třeba i půl hodiny ráno dohadovat. Možná se to změnilo ve chvíli, kdy sestra pořádně poznala Elis. Ta se obléká jinak, přesto slušivě. Jediné co nechápu je, že Zitě připadá nudný žlutý svršek s ramínky, ale Eliščiny modely, které mají všechny skoro stejný střih, jí nevadí. Její věc, do smrti dvojčata nebudeme. Jedna ztloustne, druhá si obarví vlasy na červeno a bude to. Někdy ta změna přijít musela.

Martin

Kamil i moje sestra jsou na tom naštěstí o poznání lépe. Už i Karolína je ve stabilním stavu, který už by se neměl zhoršit, takže mám mnohem lepší náladu. Nad její pravou nohou sice visí otazník, zda bude fungovat jak má, ale jinak jsou oba, až na pár jizev, bez následků.

Ano, až na těch pár událostí posledních dní mám pocit, že tento školní rok byl tím nejlepším, který jsem kdy zažil. Poznal jsem konečně, co znamená opravdové přátelství, rodina i láska. Kamil s Ivanem, Anetou a v neposlední řadě i Zitou a praštěnou Elis, jako jedni z mála nejsou falešní a v mém životě se zapsali jako jednotlivé ikony znázorňující kamarádství. Zjistil jsem pravdu. Jak se věci mají ohledně Tofa a mé minulosti. To, jak se mě údajně zřekl. A vrátila se ke mně i má sestra, takže na moje stará mladá kolena teprve poznávám, co je to rodina. A to nejlepší nakonec. Sbalil jsem tu nejúžasnější holku, která se mnou má, jako jediná, opravdu svatou trpělivost, přičemž je i krásná jako princezna a dokonce i šikovná. Podíval jsem se na můj portrét, který mi kdysi udělala.

Zita

Za posledních pár měsíců jsem ušla slušný pokrok. Našla jsem sama sebe, což je velmi důležité. Došlo mi, že není ta nejlepší image mít vedle sebe kopii a snažit se být co nejvíce stejná jako ona. Se sestrou už nemusíme být jen jedna vypilovaná osobnost, ale vypěstovat si každá svou vlastní identitu. A kupodivu mě ohledně této záležitosti ani nepopadají nostalgické myšlenky na naše společné období. Prostě je to pryč, nejsme děti a nastává nová etapa. Díky bohu za ty změny. V poslední době to stejně neklapalo.

Už vím, že se nikdy nezamiluji do kluka, který je stejně starý, nebo spíš mladý, jako já. Sice nevím, kdo to jednou bude, ale jasno mám ve dvou věcech. Někdo starší, kdo má za sebou kousek života a rozum nebo jednoduše nějaká dívka.

Michaela

Shrnula jsem si svůj předchozí život zářné hvězdy večírků s ledovým srdcem a tělem téměř pro každého. Ale teď? Teď jsem konečně zjistila, co je vlastně ten PRAVÝ život. Našla jsem si stálého přítele, kterému jsem dosud nebyla ani jednou nevěrná, a co víc, ani jsem neměla tu potřebu nebo chuť. Možná jsem si dříve skrytě myslela, že láska ani neexistuje, ale teď je vše jinak. My dva máme malý byt, svobodu a já začínám být konečně šťastná.

Karina

Šíleně se těším na prázdniny. Až někam vyjedeme jako parta. Snad bude i Karolíně co nejdříve lépe, abychom si užili všichni pečlivě každou vteřinu, kterou společně prožijeme. A jsem si jistá, že Martin bude chtít strávit pár chvil také jen se mnou na nějakém super místě.

Martin

Kamil už je na běžném traumatologickém oddělení a viditelně je mu o moc lépe. Dnes jsme k němu s Ivanem přišli na návštěvu.

„Měl si pravdu," podíval se na mě Kamil.

„V čem?"

„Však si tady taky pár dní byl, ne?" má na mysli incident s mou přeraženou rukou.

„Jo, a co?"

„A co si pak říkal?"

„Nevím," nakecám toho spoustu. Je to už nějaký pátek, tak jak si to mám pamatovat?

„Chválil si tu super studentku s debilním bratrem."

„Jo," vzpomněl jsem si.

Tady jsem opravdu potkal roztomilou Jiřinku, Lednovu sestru. „byla tu taky?"

„Ano, Jednou jsem ji potkal. Když jsem nastoupil, tak ji zrovna končil týden praxe. Ale pokecali jsme si suprově. Je to kočka a je docela chytrá. Chuděrka, mít bratra takovýho vola, to jí fakt nezávidím. Celou dobu se omlouvala za toho debila, že tě kvůli ní zbil."

„Vždyť za to nemůže. Hele a jaký to bylo?"

„Co jaký bylo? Jen jsme si povídali o životě."

„Ale ne," o tom už nemluvím, „Jaký bylo se tak rozsekat," neodpustil jsem si zvědavost.

„Aha," pochopi, „jaký? No, normál, v televizi tyhle věci vidíš pořád," zas si dělá legraci. Hrdina jeden. I když vlastně hrdina opravdu je.

„Hm," zašklebil jsem se.

Tak se ho tedy zeptám jindy. Později, až to nebude tak aktuální záležitost.

„Tebe by to složilo. O tom nepochybuj," zavtipkoval a poté se zatvářil tak, jak vypadá, když čeká můj slovní protiútok, „ty se vůbec nebráníš? Nemáš blbý kecy?" Diví se se smíchem.

„Ne, tak bych to z tebe nikdy nedostal. Otevřenou zlomeninu neměl každý, koho znám. Tak už povídej."

„A já jo. Zase mám nad tebou navrch. Mám se čím vychloubat a ty ne," užívá si to, „prostě jsme jeli. Karolína byla zhulená a opilá jako málokdy. Pořád něco kecala. Mlela takový hlouposti, až byla opravdu vtipná. Taky jsem se tomu musel smát. Přísahám, že já jsem neměl ani jeden joint, ani malýho panáka zelený. Ona ale jo. A mnohem víc. A to stačilo na to, abych přestal mít kontrolu nad tím, kam jedeme. Asi dvě vteřiny před nárazem, jsem si byl jistý, že narazíme a já s tím nemám šanci nic udělat. A to je fakt děsnej pocit. Nejdelší vteřiny života. Do toho okamžiku jsem se smál. Potom jenom bum a bác," použil citoslovce, které může mít v oblibě možná tak pětiletý kluk, čímž vážnému tématu opět dal nádech komiky. „strom, hned potom příkop. A pak nic.     

-------------

Příště si přečtete:

Usmál jsem se. „už jsem se chtěl ptát, kdo jsi a co si udělal s tím Kamilem, kterého jsem znal?"

„Jsem to pořád já."