,,Co to je kropsak a muchníček? Tersho oni mi dali za trest vyvenčit kropsaka a muchníčka a já nemám ponětí co to je."vychrlyla Tarsha hned, jak našla své dvojče, které zrovna uklízelo prázdnou nádobu od krmiva pro chřastýše.
,,Ty jsi dostala trest? Za co, že je tak obludný?"vykulila na ni oči.
,,Jak jako, tak obludný?"vyděsila se Tarsha.
,,Víš... no... krospak je bytost nebo stvoření, které má hlavu draka, hlavu psa a hlavu krokodýla. Muchníček je maličkatý mužík, který má muší oči, cylindr, kabátek a je celičký modrý."
,,Aha, fajn dík."
Dál nemluvily, protože Yovnr nařídila návrat, ony našly svou pětici a vydaly se husím pochodem zpět.
Když dorazili do Dětského domova, tak si umyly ruce ve vratkém umyvadle a beze slova se vydaly do svého pokojíku. Tarsha sebou praštila na postel a představovala si, jak ji ožehne dračí plamen a pak se do ní nenasytně pustí dračí, psí a krokodýlý zuby.
,,Hele, takhle vypadá muchníček."zaťukala jí na rameno Tershina ruka a ukazovala jí svou kresbu.
Byl na ní mužík s cylindrem s pod, kterého čouhalo pár vlasů, měl velikánské muší oči, špičatý nos, nakrabacená ústa v kterých (Tarsha pozvedla obočí) žvýkal pavouka...
,,Jedí pavouky a jsou velcí jako tvoje dlaň."odtušila Tersha, Tarsha přikývla a dál si obrázek prohlížela.
...měl tenoulinký krček, kolem kterého měl límec svého kabátu, který mu sahal do půlky vyzáblích nohou, vzadu měl muší lesklá křídla.
,,Jo, dík. To se i tohle musí venčit?"podala jí Tarsha obrázek zpět.
,,Ano, musí, pokud to tedy chceš chovat. Je velmi těžké ho vyvenčit, sice se na ně dělají vodítka, ale oni se z nich umí vykroutit a vést tohohle čiperu na procházku a v druhé ruce vést kropsaka, to je nemožné."řekla a Tarshe pokleslo srdce.
,,Spát!"zaječel Yovnrnin hlas.
,,Tak dobrou."
,,Dobrou."
Vlezly si do postele a Tersha hned usnula, ale její dvojče ještě dlouho do noci bdělo.
Kolem 5:30 se ráno roztáhly záclony a rozezněl se Yovnrnin hlas.
,,Vstávat! Po snídani budeme vyspravovat a prát oděvy, ať máte co na sebe a pak se jde do školy! Tam jdou ovšem jen ti, co si to zaplatili, ostatní budou kydat kuzlám!"
,,Dobré ráno. Dneska byl docela delší monolog. Viď?"prohlásila Tersha a začala se převlékat.
,,Hmm, dobrý ráno, Tersho."
Na snídani si dala Tarsha záležet, aby si nesedla na židli, na jakou si sedla minule, pak zašívali díry, přišívali knoflíky, prali ve vodě, která brzičko po tom chytla šedou barvu a než se nadáli, bylo 7:45.
,,Hele, Tersho, neměly bysme už jít do školy?"zeptala se Tarsha dvojčete.
,,Co tě vede?"
,,Hodiny."
,,Vždyť je brzo."
,,V kolik chodíte do školy vy? My v osm."
,,Doufám, že jsem špatně slyšela."
,,V kolik hodin půjdeme do školy? Nenadaní chodí v osm."opravila se Tarsha.
,,My chodíme do školy v devět, oběd je v jednu a končíme ve dvě."informovala ji a zvláštní důraz kladla na první slovo,
,,Jo aha, u nás... pardon, u nenadaných... je vyučovací hodina dlouhá 3/4 hodiny, jak tady?"
,,U nás je hodina dlouhá 33 minut, 33 sekund a 33 milisekund. Jak přestávky nevím."odpověděla Tersha a dál se věnovala s části přišitému knoflíku.
,,Došít a do školy! Věci, které jste vyspravili sem a to, co jste vyprali zas sem! Ti co do školy nejdou, dodělají to, co jste nestihli a potom si vezmou vidle a přesunou se ke kuzlám!"rozeznělo se místností o půl hodiny později.
Tarsha došila, vzala si i to Tershino a než se Tersha vrátila i se svým učením měla hotovo.
,,Tersho, co budu dělat, když nemám učení?"
,,Tušila jsem, že se zeptáš a ujišťuji tě, že naši učitelé nejsou takový troubové jako Yovnr a vykouzlí ti je."prohlásila oslovená a vedla Tarshu přes silnici k vzdálené budově.
,,Vím, že jsme na planetě Brycnik, ale uklouzl mi název města."ozvala se znovu Tarsha.
,,Jo nojo, máš pravdu. Jsme v Miovje, ale my tady tomu říkáme Magickej zapadákov."řekla a přidala do kroku, protože se za nimi začaly ozívat hlasy Belliny party.
,,Proč?"zeptala se a popoběhla, aby jí stačila.
,,Protože je to tu magicky pozadu. V jiných městech i městečkách je to mnohem lepší, copak jsi si nevšimla, jak se to tu podobá nemagickému zapadákově nenadaných? Jinde je kouzel mnohem víc a jsou velkolepější, no alespoň škola není tak moc pozadu."řekla, v tu samou chvíli prošly zatáčkou a přednimi se vynořila velkolepá budova. Byla obrovská, střehu měla z nepromokavích knih, které se ve větru otvíraly a otáčely stranami, v květináčích na obkrohlích oknech byla zasazena nová psací pera, zdi člověk viděl barevné, jak si sám zamanul a křídla dveří vypadaly jako papír, který má uprostřed sloupek se jmény, když někdo procházel změnilo se mosazné klepadlo v brk a odskrtlo si ho, studenti, kteří chtěli někoho omluvit mu to zdělili a on si to zapsal.
Tersha se zasmála a její dvojče si uvědomilo, že má naprosto tupý výraz v obličeji.
Když procházely papírovými dveřmi napsal brk otázku vztahující se na to, jestli bude Tarsha trvalá žačka (otázka chvíli po napsání zmizela), když slovně odpověděly, že ano, zapsal si brk i ji a pustil je dál.
Ocitly se v nemalé místnosti s třemi dveřmi, kde bylo nesčetně věšáků, na které když jste si odložily, odjeli i s jejich věcmi někam dozadu do zdi a zdělili jim, kde si své oblečení mají vyzvednout.
Šly pryč a tentokrát byly zase v kruhovitém, rozlehlém sále, z kterého vedly dvoje dřevěné schody, dvacet dveří a dva železné poklopy v podlaze.
Prošly jedním z poklopů a objevily dubové dveře,
,,Kam to jdem?"zeptala se nervózně Tarsha.
,,Do pracovny pana řiditele. Nebo sis myslela, že bude stačit, když si tě ten brk naškrábne na bránu?"
,,No, tak nějak mě to napadlo."pípla a nervozita v jejím hlase sílila. Ale Tersha už si jí dál nevšímala a oslovila dveře.
,,Ahojky, chcete slyšet vtip? Šel králík do obchodu se zmrzlinou a ptá se: Dobrý den, máte mrkvovou?
A oni mu odpověděli, že nemají a když se to opakovalo po tři dni..."
,,Tersho?"oslovila ji opatrně Tarsha.
,,...tak se jim králíka zželelo a koupili ji..."
,,Tersho?!"zvýšila hlas.
,,...Čtvrtý den králík přišel zas a ptá se: Dobrý den, máte mrkvovou?
A oni na to, že mají a on zas: Ta musí bejt, ale nechutná viďte?"dopovídala, dveře se příšerně rozřechtaly a pustily je dál.
,,Co to k sakru mělo bejt?"zeptala se vyjukaně Tarsha,
,,Jedny z pěti dveří, které vedou do říďovy pracovny, na každé z nich platí něco jiného. Tyhle... a vlastně i ostatní dveře, jsou po minulé ředitelce, když se Nantex, to je ředitel, kterého máme teď, dostal do funkce vedoucího školy, chtěl je nechat odstranit, ale dveře začaly plivat šipky a tak je tu nakonec nechal. Jo a tady jsou druhé."prohlásila, zrovna když došly k nemalé kamenné bráně, o kterou bylo opřeno beranidlo a malá tyčka.
,,Proč je tu to beranidlo?"zeptala se nechápavě Tarsha,
,,Nevím, ale myslím, že ten kdo by ho na ty dveře vyzkoušel, by to asi už nikdy nezopakoval."zvedla tyčku a osmkrát na ně poklepala, otevřely se a dívky prošly. Před nimi se objevily mohutné dveře ze stříbra, malý stříbrný stolek, na něm stříbrná mísa a z mísy šla modrostříbrná pára a vůně.
,,Zacpy si nos!"přikázala Tersha, ale příliš pozdě, Tarsha už omámeně mířila ke stolku, z mísy se stala šachovnice s figurkami a od někud přiletěly i židle.
Tersha si odfrkla, došla ke dveřím, dotkla se jich, ony se otevřely a stolek šachovnice, židle i omamná vůně zmizeli. Tarsha, která už seděla žuchla na zadek a sykla bolestí.
,,Neboj, když jsem tu šla poprvé, nachytalo mě to samé, jako tebe."
,,Co by se stalo, kdyby jsi k těm dveřím nedošla?"zvedla se Tarsha,
,,No, pravděpodobně by mi došel dech, nadechla bych se a pak by jsme hrály šachy, dokud by nás někdo nevysvobodil."
Pokračovaly v cestě a objevily obrovité dveře celé ze zlata, stejně, jako byla ze zlata i místnost do které vešly, všude bylo samé ryzí zlato a sem tam i diamanty, nespočet zlatých mincí, mečů, šperků, ale i neopracované zlato, jen podlaha byla kamenná a smutná.
,,To je nádhera, ale proč to tu je?"zeptala se Tarsha.
,,Dobrá otázka, kdyby si jí položil každý, byla by tahle komnata k ničemu. Jenomže si ji každý nepoloží a jakmile se třeba jen dukátku dotkne, usne a v tomhle stavu vydrží týden."hrála si Tersha na rozumbradu a rozhazovala ukazováčkem.
Přešly komnatu,
,,Zlaťáků si nechte,
k Mistrovi zaveďte,
mé kroky tam směřují,
zlata nechtějí."
Zarecitovala Tersha a dveře je pustily a narozdíl od ostatních dveří, které se za nimi neslyšně zavřely, tyhle zůstaly dokořán a Tarsha by se do nich hned s chutí zpět schovala, kdyby ji její dvojče nezadrželo.
Nad nimi se tyčilo tucet černých, strašidelných, obrovitých draků, mezi černými šupinami rubíny a v rudých očích hněv. Bylo hrozivé vedro a všude stršeli plameny z obrovských, černých, dračích tlam.
Tersha šla odhodlaně dál, nehledíc na oheň, draky či na vyděšenou sestru, kterou táhla sebou, šla a nějakým zázrakem se bez popálenin dostaly až na druhou stranu místnosti, kde objevily největší dveře, které kdy Tarsha viděla. Dveře zavrzaly a dívky mezi vrzáním zřetelně slyšely:
,,Co chcete?"
,,Dovnitř."řekla prostě Tersha a dveře znovu zavrzaly:
,,A co má vevnitř pro vás takovou cenu, že jste až sem vážily cestu? Co či kdo to jest?"
,,Nimni Nantex, ředitel této školy."zase prostá odpověď a zase vrzavá otázka:
,,Proč jdete za Nantexem, ředitelem této školy?"
,,Kvůli Tarshe Sheill, jdu své dvojče zapsat."dveře nezavrzaly, v jejich prostředku se zchmotnilo velké, rubínové oko, změřilo si je pohledem a dveře se otevřely.
Tarsha si najednou uvědomila, že tu něco nehraje. Neměla by náhodou slyšet dračí řev? Ohlédla se zjistila, že po dracích není ani památky.
,Vypařili se? Ó ne, zase jsem naletěla iluzím! Ale proč mi to Tersha neřekla? Musím se jí zeptat.'usmyslela si Tarsha, ale to už vcházely do Nantexovi pracovny.
Pracovna Nimniho Nantexe byla obrovská hala, která byla ze 3/4 prázdná, ve zbylé čtvrtině byla pohodlná, dřevěná postel s nadýchanými peřinami, čtyři veliké skříně, dlouhý dubový stůl plný listin a vysoké kamenné křeslo, přes které byl rudý přehos a v kterém byl drobný šedivý mužík, s šedými vlasy, kde se sem tam objevil černý pramen.
,,Dobrý den pane Nantexi."pozravila Tersha zdvořile,
,,D-dobrý den pane Nantexi."napodobila ji sestra.
,,Dobré ranko děvčata. Tarsho, proč jsi nepřišla k zápisu v září, bylo by to přehlednější a nemusela bys ke mě přes patery zábrany. Pojď blíž a pověz mi, kdy ses narodila, kde je tvé bydliště a osobu za tebe zodpovědnou."vychrlil jedním dechem, tak rychle, že Tarsha sotva postřehla, co po ní chce. Přistoupila blíž a spustila.
,,Narodila jsem se 26.1. 2004,", brk, který dosud klidně ležel se zdvihl a začal horlivě vypisovat její slova, zatím co ředitel na ni zíral, ,,mé bydliště je..."
,,Mijov, Hulšná ulice,..."pomohla jí Tersha,
,,Tam žádný dům, který by patřil rodině Sheillovic nemám."prohlásil po tom co si důkladně prohlédl plastický plánek Mijova,
,,Ale my nesídlíme v našem domě, bydlíme v Dětském domově, madame Yovnr, to je dům BCDE."odtušila Tersha,
,,Jo, dobře a tak tuším, že osoba za tebe zodpovědná je madame Yovnr."
,,Ano."pípla Tarsha,
,,V které učebně teď jste?"
,,V pětce."promluvila opět Tersha,
,,Tak můžete jít, nashledanou a Tarsho učebnice ti obstará profesor Nyvie. Ten tě taky vyzkouší."houkl za nimi a dál se věnoval pergamenům na stole.
