OH MY FUCKING SHERLOCK: The game begins

1. To nemůže být pravda ?!

Pohled Sherlocka:

,,Běž Johne, neohlížej se!"

,,To snad ani nejde, to bych pak musel čumět na ten tvůj podělanej ksicht!"

Takhle naštvaného jsem ho ještě neviděl. Nejspíše ho pořád štve, jak jsem ho nazval "neschopným" otcem. Ale vždyť jsem měl pravdu!
   Který otec by dovolil své dceři dívat se na něco tak stupidní ho, jako je mašinka Tomáš, nebo My little pony. Proč jí třeba nenechá dívat se na dokumenty o tom jak funguje psací stroj? To by jí pomohlo v budoucnosti.

Budoucnost té malé Watsnové teď musela jít stranou. Za pět minuty měla vybouchnout bomba, která by zničila půlku Buckinghamského paláce. Musíme jednat. Ostrá zatáčka do jedné z kanálových chodbiček a...
 
,,Vítám vás."

,,Zdravím doktore Redre."

Odsekl jedovatým hlasem John.

,,Tak přeci jen se vám povedlo najít mé doupě."

Redrer se začal smát. Jakoby měl čemu.

,,To nebylo tak složité, stačilo dát vám to bundy sledovací zařízení."

Ušklíbl jsem se.
Doktor vypadal překvapeně, poněvadž asi čekal odemne nějakou důkladnější lest.

,,Aha. Ale i tak. Přišli jste pozdě, bomba za dvě minuty vybuchne a vy s tím nic-"

Pod Johnovou ránou do obličeje se doktor svalil na zem a já mohl bezpečně vzít bombu do svých rukou.

,,Koledoval si o to."

Řekl John aby řeč nestála.
Ignoroval jsem ho a namísto toho jsem začal zkoumat bombu.

,,V takové situaci jsme už jednou byli."

,,Já vím Johne."

,,Ty jsi si poradil."

,,Ano já vím Johne."

,,Poradíš si i teď?"

,,Pro boha Johne sklapni už!"

V kapse mi najednou zavibroval mobil. Protočil jsem očima a pravou rukou ho vyndal z kapsy.

,,To je Microft. Na, podrž to."

Hodil jsem Johnovi bombu a znepokojeně jsem přecházel sem a tam po okraji kanálu.

,,Áhoj bratříčku."

Ozvalo se z protějšího konce.

,,Jdi rovnou k věci Microfte, mám teď práci."

,,Ach ano. Ta bomba... Podle času ti zbývá ještě... 3,2,1.. přesně minuta. To je spousta času."

"Co chceš?"

,, Sherlocku mám pro tebe důležitý úkol. Týká se někoho mě velice blízkého."

,,Ale no tak, snad ti nemám pohlídat ten jahodový pudink co máš na stole. Aby si náhodou nestloustnul."

,,Zhubnul jsem čtyři kila!"

,Nezdá se... Já myslel že si je naopak nabral."

Někdo mi poklepal ze zadu na rameno.

,,Sherlocku ta bomba!"

,,Ano já vím Johne ale teď mi dej pokoj."

,,To je debil..."

Ozvala se poznámka od Johna.

,,Potřebuji aby si mi někoho pohlídal. Jen na tři měsíce, pak si ji opět převezmu do své péče."

,,Mmm takže jsem o dívku. Znám jí?"

,,Sherlocku..."

,,Stichni Johne!"

,,Nejspíš ano."

Pokračoval Microft.

,,Ale patrně si ji vytlačil ze své paměti."

,,Sherlocku deset vteřin!!"

John je fakt neodbytný. Musím více popřemýšlel o tom, jestli si má ssebou brát elektrycký obušek abych ho srovnal.

,,Její jméno."

,,To prozatím není důležité milý bratře."

,, Sherlocku pět vteřin!!"

,,Její jméno, hned!!"

,,Dobrá, dobrá... Neitin. Neitin Holmesová. Tvá neteř."

,,SHERLOCKU!!!'

,,Á Bože Johne, ty si tak neschopný."

Ohlédl jsem se k němu a kliknul jsem na zelené tlačítko.

,,I minule jsem ti to říkal. Teroristé musí mít tlačítko na vypnutí."

Ušklíbl jsem se. Vzal jsem si od něj bombu a podíval se na časovač.

,,A hele, vždyť nám ještě zbývaly dvě vteřiny. Toho se dalo stihnout."

Můj úsměv John neopětoval. Namísto toho svůj nos nasupil a povýšeně odkráčel skrz podzemní kanalizaci nahoru na povrch.
_________________________________________
Baker street: 12. Říjen 2017

,,To přece nemůžeš myslet vážně Microfte!"

Co ho to napadlo? Jak přišel na ten nápad, že bych se já mohl starat o pubertální holku? A navíc když je k tomu všemu ještě jeho dcera?!

,,Ale můžu a také myslím milý Sherlocku."

,,A proč si ji vlastně nemůžeš nechat u sebe?!"

,,Už jsem ti to říkal. Mám moc práce a pochybuji že by se ochranka dokázala o ní pořádně postarat."

,,A to jí nemůžeš dát k rodičům? Nebo do nějakýho útulku ?!"

Po dobu celého rozhovoru jsem chodil po bytě a mával rukama jako mentál, Kdežto můj bratr seděl v Johnově křesle a spokojeně si kouřil cigaretu.

,, Sherlocku ty si jediný kdo mi příjde jako nejvhodnější partie pro vychováváni rodu Holmesů. Já vím. Zdá se to neuvěřitelné že to říkám zrovna já, ale je to pravda. Smiř se s tím bratře."

Microft se zvedl a srovnal si límec saka.

,,A kam jí dám?!"

,,No..."

Microft se otočil k mému pokoji.

,,To ne... Jakože bude se mnou ?!"

,,Už to tak vypadá."

,, paní Hudsonová má spoustu dalších volných pokojů!"

,,Nebudu přece utrácet peníze za další byt, když ty už jeden platíš."

Neuvěřitelné. Zdrceně jsem si sedl do svého křesla a mnul si oči.

,,Přijede okolo dvacáté prví hodiny. Snad si s ní pobyt užiješ... Možná tě i naučí různým věcem... Co tak lidé třeba dělají."

Než Microft stačil vstoupit na první schod, tak jsem se začal smát. Skoro jsem praskl.

,,Je tu něco k smíchu?"

,,Jo to je. Je zajímavé že to říkáš zrovna ty. "Co lidé dělají."  To by si si ji měl nechat u sebe, aby to spíše naučila tebe."

Podobně jako John v kanále nakrčil noc a povýšeně odkráčel z Baker street.
_________________________________________

#827