Sousedka/ One Direction

16 kapitola

Pohled Harryho:

S kluky sedím ve studiu,  a nahráváme nějakou písničku. Jess jsem navrhl, aby jela taky ale řeka, že se jí nechce vstávat tak brzo, a upřímně se jí nedivím přeci jen sedět tu, a poslouchat jak zpíváme a děláme u toho blbosti nic moc. Zrovna máme pauzu jelikož si alespoň na chvilku musíme odpočinout, což si rozhodně zasloužíme jako vždy "Harry, ale neříkej že se ti Jess nelíbí " zasmál se Louis. Dal jsem oči v sloup "Je hezká, vtipná a mám si s ní o čem povídat, ale to hned neznamená že s ní musím chodit navíc jsme jen nejlepší kamarádi" dokončil jsem svou řeč. "Tak s ní budu chodit já" ušklíbl se  a já do něj drkl "Tomlinson na to rovnou zapomeň " zavrčel jsem, protože jsem určitým způsobem nechtěl aby s ní chodil. "Brácho dělal jsem si srandu, ale neboj po tvojí Jess ti nejdu a jsi zamilovaný až po uši" usmál se. "Nejsem do Jess zamilovaný " namítl jsem  i když jsem si tím tak na sto procent nebyl jistý, ale doufám že ne, nechci vztahem zkazit naše dlouholeté přátelství. "Jo, a proto už se tolik neopíjíš a tak často nespíš s jinými holkami navíc se na ní vždy tak koukáš a culíš" řekl se zářivým úsměvem  a já to ignoroval a šel raději se najíst. 

Po několika nekonečných hodinách, kdy Louis nezapomněl mít tisíce narážek na mou osobu,a  na to že jsem do Jess zamilovaný blázen nás konečně pustily pryč. Kluci mě sice zvaly do klubu, ale já odmítl nenechám přece Jess doma samotnou za prvé je to můj host, a za druhé je to moje nejlepší kamarádka kterou mám rád, ale bohužel nevím jak. Vždy jsem dokázal poznat jestli holku miluji nebo ne, ale u ní je to všechno jiné. Najednou jakoby moje srdce nevědělo co k  ní cítím,  a srdce jakoby mělo tajemství, které mi nechtělo zdělit za žádnou cenu. Sedl jsem si do auta, a rozjel se směr domov. Po několika minutách řízení jsem zaparkoval v garáži v mé vile, a šel jsem do kuchyně odkud se linula nádherná vůně. Jakmile  jsem vešel do kuchyně, tak  jsem si skousl jemně ret jelikož jsem  měl výhled na Jess jak vaří,a u toho se kroutí což byl skvělý pohled na ní. "Ahoj " usmál jsem se po chvilce a ona leknutím nadskočila a chytla se za srdce což bylo děsně roztomilé. "Já se tě lekla tohle mi nedělej " řekla vážně, ale cukaly jí jemně koutky. "Tak promiň to jsem nechtěl " zasmál jsem se pobaveně a šel k ní "Co mi vaříš?" usmál jsem se zářivě. "Styles nebuď naivní, vařím to oběma " ušklíbla se "To je jedno hlavní je, že i mě " usmál jsem se a ona dala oči v sloup. "Dobře jinak dělám originálně palačinky " zasmála se a já přikývl a šel si spokojeně sednout ke stolu. Po několika minutách kdy jsem jí pozoroval mi podala s jejím zářivým úsměvem talíř několika palačinek a sedla si naproti mě. Popřáli jsme si dobrou chuť, a začali jíst. Na začátku jsem se bál, zda je všechny sním ale očividně zbytečně, když jsem je snědl během krátké chvilky. 

Snad se vám kapitolka líbí <3 :)