Summer Love-Niall Horan-jednodílová povídka

Summer Love

( http://www.youtube.com/watch?v=Jz4Mt37zekg )

Seděli jsme s klukama ve studiu a lámali si hlavy nad novou písničkou pro naše album. Mé myšlenky však byly úplně jinde. V hlavě se mi začaly promítat vzpomínky na posledních několik měsíců a srdce mi při nich vynechávalo údery. 

Náhle, jako bych byl vtažen do nějakého snu. Byly to však jen mé vlastní vzpomínky. Byl začátek léta, s kluky jsme měli pár dnů volna a já je využil k relaxování a sladkému nicnedělání. Rozhodl jsem se zajít do Starbucks na něco osvěžujícího v tomto horku. Přestože sluníčko silně pálilo do všeho živého, já na sobě měl velkou mikinu s kapucí a na očích brýle, doufajíc že mě nikdo nepozná. Nebo že mě alespoň nepoznají tak rychle jako obvykle. S úsměvem na rtech jsem stále v utajení došel před onu známou kavárnu a jen co jsem otevřel dveře, do nosu mě uhodila lahodná vůně. Rychlým krokem jsem se vydal rovnou do nemalé řady lidí, jež čekali, až si budou moct koupit něco studeného, aby zchladili rozpálená hrdla anebo doplnili své zásoby energie v podobě kávy, jejíž přípravou bylo Starbucks proslulé. Řada byla snad nekonečná a já se v té tlusté mikině začínal pomalu ale jistě potit. Naštěstí přišlo vysvobození, jako blesk z čistého nebe ke mně dolehlo poněkud zvláštní angličtinou „Můžete jít tady. Já vás taky obsloužím.“

Ani jsem netušil, kde se ve mně ta rychlost vzala, ale už jsem stál u vedlejší pokladny, kde na mě lehce vyjukaně koukala mladá hnědovláska s obrovskýma očima barvy čokolády. Chvíli jsem na ni beze slov hleděl a jen sledoval, jak se její rty lehce pohybují a na tváři jí hraje slabý úsměv. Ke mně ovšem žádný zvuk nedoléhal, jako kdybych ohluchl. Jen jsem tam němě stál a lapal pusou jako kapr. Probudilo mě, až netrpělivé rýpnutí od někoho kdo stál za mnou. Jemně jsem zatřásl hlavou a rozhodl se začít vnímat.

„Co to bude?“ ptala se mě vcelku netrpělivě a střelila pohledem za mě, kde se již jistě tvořila řada podobná té, ve které jsem před chvílí stál.

„Ehm... co mi doporučíš?“ automaticky jsem přešel k tykání a jako smyslů zbavený si sundal brýle. Nevím, co mě to napadlo, celé odpoledne se snažím o to splynout s davem a teď mě tato kráska jediným svým pohledem donutí udělat tohle.

Poznala mě. Samozřejmě. Kdo by mě nepoznal. Nepomůže mi ani kapuce nebo skafandr. Stačí, když ukážu své oči, na které jsem mimochodem dost pyšný a všem je jasné, kdo jsem. Vypadá tak na devatenáct, možná proto jsem doufal, že nebude vědět, kdo jsem. Naše fanynky jsou totiž většinou o několik let mladší. V tuto chvíli jsem si však přál, aby si nemyslela, že jsem onen slavný zpěvák ze skupiny One Direction, přál jsem si, aby mě brala jako normálního kluka, který si u ní chce koupit pití.

Vykulila ta svá zvláštní očka a do tváří se jí začala hrnout červeň. Musel jsem se lehce zasmát pokusu, jak se snažila dělat, že neví, kdo jsem.

„Tak jaká je vaše specialita na horké letní dny?“ zeptal jsem se tiše a blíže se k ní naklonil. Pořád jsem moc nechápal, proč tohle dělám, ale ta holka se mi prostě líbila. Víc než to.

„Já bych doporučila Refreshe Very Berry Hibiscus. Už jsem to párkrát měla a je to vynikající na osvěžení a cena je taky přijatelná.“ řekla a vzápětí se tiše uchechtla. Jakoby pro mě pár liber něco znamenalo. Možná se mě to i trochu dotklo, ale zase na druhou stranu, ta holka měla pravdu. Jsem v jednom z nejznámějším boybandů na světě, je tedy jasné že na účtu budu mít nějaké ty peníze a ne zrovna málo.

„Tak dobře, dám na tvoji radu.“ mrkl jsem na ni a široce se usmál.

„Za chvíli to tady bude.“ zadrmolila a otočila se, aby mi mohla onu dobrotu připravit.