She: Minister of Magic

xii.

Hermiona se ráno cítila velmi svěží. Vyspala se tak dobře, že si ani nevšimla, že se vzbudila v cizím pokoji. Přímo vyskočila z postele a měla v plánu jít na snídani, ale místo toho narazila do zdi.

,,Divné," zamrmlala, když si rukou třela bolavé místo na čele, ,,Kde jsou moje dveře?" Podívala se na zeď naproti ní a zamračila se. Tohle nebyly její tapety. Rozhlédla se a až pak si uvědomila, že včera hlídala Scorpiuse. Pamatovala si, že usnula v křesle, ale jak se potom dostala sem? Znovu se rozhlédla po místnosti, aby našla dveře.

Tentokrát jimi prošla bez úhony a pak sešla schody dolů, čímž se dostala do obýváku. Uslyšela hlasy z kuchyně a náhle jí bylo trpaně se tam ukázat v pomačkaném oblečení a neučesaných vlasech.

,,Dobré ráno, Hermiono," pozdravil ji Scorpius, který si jí všiml hned, jak vstoupila do kuchyně.

,,Dobré ráno," pozdravila rozpačitě a zůstala stát u dvěří. Připadala si tu navíc.

,,Doufám, že máš ráda vajíčka, protože mé kulinářské schopnosti jsou poněkud omezené," zasmál se Draco a už položil třetí talíř na stůl.

,,Vajíčka jsou fajn," řekla překvapeně a posadila se za stůl. Nečekala, že by tu zůstala na snídani, ale Draco, co se na ní usmíval ji přesvědčil. ,,Omlouvám se, že jsem včera usla."

,,V pořádku. Bylo to jako za starých času, když jsem tě našel v křesle s knihou v ruce," řekl a Hermiona si vzpomněla, jak párkrát usnula v jejich prefektské společenské místnosti.

,,Do teď si vedeš dobře, nepokaž to," řekla s malým úsměvem. Upřímně nechtěla vzpomínat na školu, kde byl Draco totální idiot. Poslední dva roky si jí sice už nevšímal, ale stejně měla nejradši Draca, jakým se stal.

„Budu se snažit," řekl a pustil se do jídla. Hermiona nezůstala pozadu a taky se dala do jídla. Přece jen se musela stihnout stavit doma a dát se dokupy, než se objeví v práci.

„Dneska nepracuješ?" zeptala se, aby přerušila ticho, které nastalo, když se každý začal věnovat svému jídlu.

„Snad ne. Záleží jestli se bude něco naléhavého dít."

„Šťastný to člověk. Já už budu muset jít."

„Tak brzo? Ale myslel jsem, že si budeme ještě hrát," řekl sklesle Scorpius.

„Je mi to líto, Scorpe, ale musím do práce. Co kdybyste mě vyzvedli na oběd a šli bychom na smažený sýr?" zeptala se s úsměvem a sledovala, jak se Scorpius rozveselil.

„Já jsem pro!" vykřikl a pak se podíval na Draca, „Můžeme?"

„Samozřejmě, stejně jsem to chtěl navrhnout jako poděkování, že jsi pohlídala Scorpiuse."

„Víš, že to je samozřejmost," řekla s úsměvem a Draco se také usmál.

Věděl to a právě proto jí tolik miloval, i když si to ještě úplně neuvědomil.

***

U Merlina, myslím, že jsem se na tom příběhu stala závislá :D :3

Doufám, že se kapitolka líbila <3