VLČÍ KREV [Dokončeno]

oheň v mých očích

Z Kiarou hned po úsvitu jsme se rozhodli, že vyzkoušíme mé dovednosti. A proto jdeme na lov zkusit mé tesáky.

Běželi jsme lesem a cítila každou vůni letního času. Naše cesta skončila nedaleko pole, kde se pásli jeleni a srnky. Kiara mi řekla, že si mám počkat na tu pravou chvíli a potom vyrazit. Čekali jsme asi 5 minut a kroužila kolem pole aby stádo nezavětřilo můj pach. Kiara se ne mě usmívala, že tohle je nejlepší taktika, kterou vlk při lovu může udělat. Vyčkala jsem si na vítr až se utišil zaměřila jsem se na jelena( asi podle výšky vůdce stáda). Mé srdce se zpomalilo na nejpomalejší tep, který dokážu. Až jsem byla připravena tak jsem skočila po jelenovi. Málem mi utekl nebýt mého načasování a kousla jsem ho do krku do hlavní tepny. Chvilku sebou střásl a ječel, ale potom polevil a zemřel. Když jsem ho pustila dívala jsem se na něj jak tam leží vyděšený, zesmutněla jsem a odešla. Hned za mnou vyrazila Kiara. ,,Proboha co jsi to udělala!?To mělo být tvoje jídlo které sis ulovila!" vykřikla na mě

Netušila jsem že jí to takhle rozzlobí, na odplatu jsem se rozzlobila já, skočila jsem po jelenovi urvala mu hlavu, hodila jsem jí ke Kiaře a břicho jsem snědla, obrátila jsem se na ní a řekla. ,,Jsi spokojená!?" Koukala na mně nevěřícně, jako co mě to popadlo. Chtěla mě zastavit tím že skočí přede mnou, ale já to čekala a zavrčela jsem na ní, abych jí upozornila, kdo lovil. Sklonila hlavu jako bych byla já alfou, trochu mě to ještě víc rozzlobilo, ale pochopila jsem ji.
,,Je na čase jít do vesnice." prohlásila jsem. ,,Jseš si jistá? Nikdy nevíš, jak tě máma vezme." chtěla mě odradit, něco mi říkalo, že nechce abych tam šla, ale je to moje máma, měla bych jí někdy navštívit. ,,Nechci, abys mi v tom překážela Kiaro, ne ty! vykřikla jsem na ní

,,Jak chceš, ty jsi tady šéf." a obrátila oči v sloup. Myslela jsem že jí zabiji, to co řekla mě dost podráždilo. Vyjela jsem na ní, abych jí zklidnila, straší je tady ona a mě nebude NIKDO říkat co mám dělat.

Když jsme byli blízko vesnice cítila jsem kouř a slyšela řev lidí, zvířat a uviděla oheň.

MAMI!!!??? vykřikla jsem. Vyběhla jsem do vesnice a Kiara hned zamnou, byla stejně vyděšená jako já. ,,MAMI, MAMI, MAMI, MAMI, MAMI!!!!!!! řvala jsem pořád dokud jsem nestála před vesnicí, která byla v plamenech ohně. Převtělila jsem se do lidské podoby a vlítla do vesnice. Všichni z ní utíkali, koně, lidi, psi a viděla jsem také starostu jak je celý popálený a od krve, vedle ní byla Lili. Koukla se na mě a oči měla celé od slz. Přiběhla jsem k nim a zeptala jsem se co se stalo.,,Co se stalo, kde jsou ostatní?!" vykřikla jsem.,, Jsou pořád tam, moc se omlouvám Carol měla jsi pravdu, moc mě to mrzí." se slzami v očích mi to LiIi řekla.,, Omluva se přijímá a teď všichni do lesa!!! řvala jsem na všechny, když jsem se ohlídl po Kiaře byla pořád ve vlčí podobě, poslala mi přes mysl zprávu, že nemůže se přeměnit a odešla. Byla jsem zklamaná, ale musela jsem pomoc ostatním.

Už skoro byli všichni venku i Jacob, který mi pomáhal s ostatníma lidmi. Ale jediný kdo zbýval, byla mamka. Hledala jsem všude kde se dalo, ale nikde jsem je neviděla. Bála jsem se, aby nebyla.... mrtvá. Až jsem jí našla ležet před naším domem popálenou a od krve. Hned jsem za ní vyrazila a pomohla jí.,, O mě se neboj mé dítě, uteč ty , TY UTEČ!!!křičela na mě.,,Ne nenechám tě tady!" řekla jsem jí to a vzala jsem ji. Po chvíli jsme vyšli z vesnice. Usadili jsme se hodně daleko u stromu. Mamka byla celá popálená a unavená.

C: Počkej tady, dojdu pro vodu a ošetřím tě.

M: O mě se neboj ty radši uteč.

C: Ne nenechám tě tady, znovu už ne.

M: Carol!?...,,Mami cely život se staráš o mně a jednou se chci postarat o tebe a máš plnou pusu řečí. Jenom ti chci pomoc, jako kdysi ty mě." vtrhla jsem ji do řeči

Nechala mě jít, šla jsem k řece a namočila kapesník do vody a přinesla jsem to mamce, která si ošetřila celý obličej.,,Počkej tady, kouknu se po ostatních." řekla jsem jí

Pravda byla, že jsem šla k vesnici a koukala na ní jak hoří, plameny vystupují vysoko do nebe.

O všechno jsem přišla o všechno.

To je konec dnešního dílu, těšte se o víkendu, AHOJ.