Nesnesu tě [ Book 1]

Chapter 8.

Vzbudila jsem se a už u mě nikdo nebyl. Šla jsem se tedy obléct. Když jsem se oblékla šla jsem do kuchyně. Udělala jsem si wafle, snědla je a šla dělat snídani ostatním.

"Mhm co to tady voní?" přišel do kuchyně Jace a za ním šel hned jeho otec.

"Palačinky." odsekl jeho otec.

"Wafle." zavrčela jsem jeho směrem, ale ani jeden z nich si toho nevšiml.

"Nevypadá to jako palačinky tati. Spíše jako wafle." řekl Jace a usmál se na mě.

"Aspoň někdo." řekla jsem si spíše sama pro sebe.

Potom přišel i zbytek rodiny a všichni se najedli. Já mezitím šla k sobě do pokoje a vzala jsem si na sebe plavky,přes které jsem přehodiva svůj síťkovaný svetřík. Vzala jsem si ručník, mobil, sluchátka a mohla jsem jít.

Když jsem na pláži ležela asi patnáct minut, tak jsem najednou neležela. Byla jsem ve vzduchu a na mých zádech a pod mými koleny jsem cítila tlak. Otevřela jsem oči a tam stál ten blonďáček s modrýma očima v kterých teď byly jiskřičky radosti, pobavení a nějakého jiného pocitu, který jsem nemohla rozpoznat. Jace.

"Pusť mě na z-" nedořekla jsem to a už se, se mnou potápěl.

Když jsem se vynořila skočila jsem mu na záda. On zavrávoral, klopýtl, ale nespadl. Za což jsem byla ráda.

"Lilly, musim ti něco říct. Já..." musela jsem mu skočit do řeči protože...

"Padám!" ano padala jsem  (:D)

Když jsem vyplavala tak jsem se na něj podívala. koukalse mi do očí a usmíval se. Při úsměvu se mu oběvili ty rozkošný ďolíčky.

"Co jsi mi..." nedořekla jsem to protože mě políbil.

Chvíli jsem byla zaražená, ale nakonec jsem ho od sebe odstrčila.

"Co se děje?" zeptalse a já na něj vykulila oči.

"Co se děje?! Kdyby tohle zjistil tvůj..." už jsem říkala, jak nesnášim, když mii někdo skáče do řeči? Ne? Tak teď už to víte.

"Jo takže jsi dlaší z nich." odsekl a já zkameněla.

"Co tím myslíš?" ( What do you mean? :) ) zeptala jsem se a opravdu hodně jsem nečekala tuhoe odpověď.

"Další z těch holek co se jim líbí můj otec, které od něj dostavaj sumy peněz a které s ním spí. Víš nečekal jsem, že zrovna ty budeš taková. A taky jsem si myslel, že ty by jsi mohla být ta pravá." když to dořekl, v očích se mu zaleskly slzy.

"Jaci... Já, tohle o tvém otci jsem ani nevědla a... Je mi to líto." svojí ruku jsem položila na jeho tvář a utřela mu slzu, která mu stekla.

Ihned mě objal a začal plakat. Do teď jsem si myslela, že kluci, jako on nepláčou. Opak je pravdou.