We need to practise the kiss | Freebatch

We need to practise the kiss

,,'The lying detective'" Benedict nahlas přečetl, zvedaje obočí. Scénář byl tlustý, až odrazující a tíha z něho byla cítit hned několika způsoby. ,,Zní to trochu temně, ne?"

Martin podezíravě koukal na svůj vlastní scénář a hlavu nakláněl na stranu, jako by mu to mělo zodpovědět všechny jeho otázky. ,,To předpokládám." odpověděl a prudce vydechl. ,,Mark slíbil, že čtvrtá série bude nějtěžší na čekání a že nás fanoušci pravděpodobně zabijou."

Ben se zahihňal a sroloval svůj scénář v ruce. ,,Bude se celou dobu snažit udělat Mycrofta hlavní postavou, ne?"

,,V postatě bude nejnovější postava Peter Capaldi. Celé to bylo vlastně jen promo na Doctora Who."

Ben už se zase smál na celé kolo. Tváře už ho po těch pár týdnech dost bolely. Poslední dobou to měli dost náročné, takže si ani neuvědomoval, jak mu Martin chyběl, kolik legrace si spolu užili. Plácnul se svým srolovaným scénářem do spánku.

,,Myslím, že si dnes jen rychle zvýrazním svoje repliky před zítřejší čtenou zkouškou a uvidím, jestli se vůbec dokážu připravit na to, co naplánovali." řekl. ,,Vezmeš s sebou ráno kávu? Budeme toho muset před čtením hodně probrat, řekl bych."

,,Po tom, co se stalo v 'The six Thatchers?'" reptal Martin, skoro propalujíc do jeho kopie díru svým dramaticky zamračeným pohledem. ,,Tam budu mít celej podělanej hodinovej proslov."

***

Pár hodin později už Benedict seděl ve svém bytě a v ruce pevně svíral růžový zvýrazňovač. Měl v krku křeč, jelikož se celou tu dobu skláněl nad svým psacím stolem. Už byl za půlkou když pocítil, že jeho tělo už potřebuje přestávku, ale věděl, že by se cítil provinile, protože by měl stále na paměti, že je tu pořád práce, kterou je potřeba udělat.

Jeho mobil začal vibrovat, takže se celý stůl rozbrněl. Na obrazovce se objevila Martinova tvář. Ben semknul rty a stiskl ,přijmout', zvedaje si telefon k uchu. ,,Čau, co potřebuješ?"

,,Fuck!" zamumlal Martinův hlas, zcela rozpačitě. ,,Bene, ty nikdy... oi fuck! Už jsi... myslím... už jsi..."

Benedict se omráčeně opřel o opěradlo židle. ,,Všechno v pořádku?"

,,Strana 221."

Benedict se ušklíbl nad tím číslem, věděl, že to bude lepší, než si myslet, že to je pro tvůrce nějak důležité. ,,Jsem teprve na stránce 198, žádné spoilery."

Martin na druhém konci podrážděně zakašlal. ,,Já počkám."

Ben se s úsměvem znovu sklonil nad scénář a pokračoval ve zvýrazňování, občas to okomentoval Martinovi jak postupoval. Jeho smích se postupně vytrácel, jak se blížil ke straně 221 a když se k ní (nebo spíš k tomu, co se na ní stalo) konečně dostal, nemohl si pomoct a nevěříc svým vlastním očím ze sebe vydal: ,,Oh, fuck!"

,,To je přesně to, co jsem sakra říkal." Martin odpověděl trochu přiškrceně v pochybnostech. Jeho hlas se třásl a vítr fičel do mobilu jak (pravděpodobně) šel. ,,Myslím, ano, všichni jsme věděli, kam to celá ta léta směřuje, ale já si to ještě pořád nedokážu představit."

Benedict mohl. Oh, on mohl. Ucítil nezvaný úsměv na své tváři a upřímně, nešlo to zastavit. ,,Brilantní!" Nemohl si pomoct to neříct. ,,Martine, copak to nevidíš? To je... to je revoluce, je to tak, jak to je. Pokud to dokážeme..." Jen zatřásl hlavou, oči nadále připoutané k textu. ,,Martine, tohle může změnit televizi. Mark, Steven a Sue a... a my můžeme být známí po celém světě jako první adaptace Sherlocka Holmese, který udělá tohle. Která změní historii. To je naprosto perfektní!"