Srdce bilo.Usmívala se.
Proč!Vždy,
Každý den,každou hodinu
a venku pálivé slunce
svítilo.
Úsměv její,
Každou minutu života se smála. děsila je.
Jeden večer.
Osud?Nehoda?
Karma?
Nikdo neví.
Rudá krev na podlaze,
a venku déšť.
...
její úsměv už neviděl. Nikdo. Nikdy.
(Je to schválně takhle divně napsané - jinak umístěné čárky , tečky , mezery )
