Inside Me

Něco o Paige

Tak abych se nějak představila... Jmenuji se Paige Scott, je mi sedmnáct let. Asi jste si odvodili, že chodím na střední, přesněji do druháku. Ale to není podstatné. Mám nejlepší kamarádku Kelly Bain a jednoho hodně dobrého frienda (možná i něco víc), který se jmenuje Peter Meyer, ale říkáme mu jen Pet. Nemám problém se bavit s ostatními lidmi ve třídě, dokonce se dá říct, že jsem dejme tomu něco jako oblíbená. Ale Kelly a Pet jsou nejlepší. S Kelly se známe už ze základky a s Petem jsme se seznámili až tady, ale hned jsme si padli do oka. Hlavně já a on. Ale jsme spíš takoví kamarádi s výhodami.

Ale teď přichází ta hlavní část, kterou byste o mně měli vědět. Občas přemýšlím nad zvláštními věcmi...

Flashback

Konečně pátek. Řítíme se ze schodů na oběd a pak rovnou domů. Najednou se zastavuji a lidi běžící kolem do mě strkají. Málem jsem sebou hodila o zem. Co kdybych vážně spadla? Ušlapali by mě? Oběd je pro ně důležitější než já? Uvědomila jsem si nad čím to zase přemýšlím a zaplašila jsem rychle tyhle znepokojující, ale zároveň zajímavé myšlenky a přidala se zase k ostatním.

Po obědě jsem šla do skříněk, vzala věci a šla s Kelly na autobus.
Zamířily jsme k zastávce. Já jsem šla blíž u silnice. Kelly mi něco vykládala a já jen tupě přikyvovala. Duševně jsem ale byla úplně někde jinde. Kolem mě projelo auto. Co kdybych jen tak teď vkročila do silnice? Ubrzdilo by to to auto za mnou? Co by bylo potom? Tma? Hleděla jsem do silnice. Teď mám šanci to zkusit a nikdo mi v tom nebrání. "Paige, vnímáš mě?", všimla si Kelly mého výrazu. Já jsem měla vypnuto. Nic jsem neslyšela. Nic jsem neviděla. "Paige?" Kelly už na to byla zvyklá. Tohle dělám v jednom kuse. Ale ve škole si to hlídám. Zamrkala jsem. "Ano? Já tě celou dobu poslouchám.", odpověděla jsem s úměvem. Kelly se na mě podívala tím stylem: NE, NEVĚŘIM TI ANI SLOVO, ALE OK. a pokračovala ve vyprávění...

End of flashback

Takže tohle je takový "stručný" popis mých myšlenek. Asi nejsem normální, ale aspoň to o sobě vím. Kelly a Pet to už přehlíží. Jsem za to ráda. Tohle je totiž další důvod našeho přátelství. Oni mě berou takovou jaká jsem a nevnímají na mě ty odlišnosti, jako ostatní.

Jak jste si mohli povšimnout, začala jsem psát další příběh!! Sice jsem chtěla ukončit jeden z těch rozepsaných a pak až začít tenhle, ale rozsvítila se mi žárovička a toho jsem musela využít. Tak snad se líbí. 😉 Je to něco jiného, než jsem do teďka psala, ale snad jste spokojení. Jo a chci se vás zeptat, jestli chcete delší kapitoly, ale v dlouhých intervalech a nebo kratší, které budou vycházet častěji. Tak mi to prosím napište.. 😍😘

Ps: Ti co mě znají, nemyslete si, že mám nějaké depky zas, jenom mě tohle prostě napadlo a přišlo mi to jako dobrý nápad 😂😉😂