Chlapec a dav

...

Povím Vám příběh. Ovšem nebude tak detailní a dost možná tam bude pár prázdných míst, ale ... Nesmíte se na mě zlobit, přece jenom, není z první ruky. Také bych se Vám mohl představit. Bohužel ,nemohu .. Ani kdybych chtěl, nemám jméno. Proto prosím moc pěkně, omluvte mou nezdvořilost. Bydlím na jisté planetě , planetě poměrně veliké ... Je tu jedno obrovské moře, malilinká vyhaslá sopečka a čtyři lesy. V naší galaxii až nad standarty ..Nejsem tu sám .. Občas se tady obejví jiný cestovatel,badatel ,či lidé hledajicí tu domov .. Ovšem,dlouho se nezdrží .. Jdou zas prolést další kouty vesmíru. Jako já. Například jednou jsem byl .. Och .. O tom až jindy ,teď jsem trochu odbočil .. Kde jsem to jen přestal ? .. Už si vzpomínám. Ten příběh .. Neřeknu Vám o čem je .. Na to si už musíte přijít sami ..Ehm ehm .. Tak tedy ... Na mé planetě nastal další den stejný a přesto neobvyklý .. U mých dveří se objevila zase nová tvář. Měla jantarové oči, ryšavé vlásky a líčka načervenalá,jako když Vás do nich štípne babička. Ano, ani já se doteď neubráním útokům své babičky. Vlastně , ani nechci ... Nicměně, byl to kluk. Zeptal se „ Mohl bych tu přespat? Nemám peníze,ani nic ,čím bych mohl zaplatit.." po době delší ,než je příjemné jsem zavřel pusu,která imitovala hangár,a bez okolků vyhrkl „ Zaplatíš příběhem,mám je rád." a trochu divoce jsem ho vpustil do mého příbytku. K večeru, přesněji po večeři mi zaplatil. Vyprávěl mi příběh o jedně z jeho cest. Kterou ostatně převyprávím teď Vám.. Nuže ticho prosím, začínám ..

Jednou už vysílen svou cestou, zastavil jsem u malé planetky neznámého jména. Na první pohled mě okouzlila.
Zakotvil jsem ve vesnici tak barevné až z toho přecházel zrak. Avšak , obličeje lidí byli odtažité, troufám si říci i vystrašené .. Dokud... Dokud z davu nevystoupila docela maličká divenka s dvouma cůpky a slaboučkým hláskem nepromluvila
„ Jsi cizinec? " zeptala se .. „Jsi cizinec?" „Jsi cizinec?" opakoval po ní dav. A já , zaskočen otázkou , jsem si nejdříve lehce odkašlal a poté vypustil z mých rtů prosté „Ano." .. Obličejíky těch človíčků se stáhli o trochu víc, a o krok ustoupili , jako by se báli ,že jim v sekundě zakroutim krkem. „A jsi nebezpečný cizinec?" optala se znovu Cůpkatá bezdechu.„Jsi nebezpečný cizinec?" opakoval dav děvenku s cůpky . „Ne." odpověděl jsem. Dav ztichnul. Pak zase holčička, která se mě pořád vyptávala, mi položila ještě tišším hlaskem, s jiskřičkami v očích další ,poněkud příjemnější otázku. „Jaký je vesmír?"

Bylo to až neuvěřitelné ,kam jsme se od vesmíru dostali .. Od barev hvězd přes neobvyklí hmyz na mé planetě k bájím jejich města... Dosti mě jedna zaujmula ..
Jejich město, jak mi vyprávěla Cůpkatá. Jejich barevné městečko bylo čilím ztělesněním míru. Až jednou , do městečka zavítalo něco nového. Ach .. Omluvte mne,spíše někdo...někdo nový - Cizinec. Obyvatelé se o něj velice zajímali. Neustále se vyptávali a zahrnovali obdivem. Mohl bych to přirovnat k malému dítěti , které dostalo novou hračku ... Prvních pár týdnů si dítě hraje jen s ní,avšak poté ho omrzí... Tak tomu bylo, i u pro mě, neznámého cizince ... Bohužel cizinec opilí svou slávou a obdivem druhých se s tímto faktem nevyrovnal ... Začal kout pikle... A v těto části báje ,ač je trochu ..hmm, jak to jen říct? .. Přehnaná, je vlastně pravdivá .. Živě si to dokážu představit..
Vždy , schovaný v davu potichu a opatrně,aby se na něj nepřišlo, pronášel například „Kdo má černou pleť ,ten se zrodil z uhlí.. Nikoli dobrého ,ale divokého a zlého uhlí .. Podpálí nám domy! Naše milované město ! ... Musíme se chránit ! Musíme je zničit první ! ... " a lid ,který dostal po právu jméno Opakovači , poslušně zopakoval větu neznámé osoby..Cizinec stejná slova šeptal ještě dva dny.

V davu se pronašela tataž věta. Později naše málé ovečky buďto vyhnali ,nebo při všem tom zápalu rovnou ukamenovali příslušníky odstínu tmavé čokolády... A byl na chvíli klid. Po nějaké době se zase roznesla zase zlá slůvka „Ten ,kdo nevěří, špiní náše město ! Sesílá na nás hněv a kledby Bohů ! Zabraňme jim nadále znesvěcovat náš druh !.."
A lid ,který dostal po právu jméno Opakovači , poslušně zopakoval větu neznámé osoby .. Tyto slova šeptal mstivý cizinec do davu dva týdny,než město opět začalo jednat. Ve strachu upálili hned několik nevěřících, až když se uklidnili ,dali zbytku na výběr. Víru nebo smrt. A byl klid, spíše bych řekl,že to byl klid před ne bouří,nýbrž hurikánem.

Protože třetí věta byla nemyslitelná. Opět , jak tomu bylo i předtím ,se davem začali nést další nenávistná slova... „Jen se podívejte na osoby vedle nás ! Ženy .. Brr ,to lstivé stvoření! Za našimi zády se scházejí s jinými! Když my dřeme! .. Dřeme v práci a oni mezitím cukrujou s dalšími! A když se vrátíme ?.. To na nás vybafnou, jak se jim stýskalo, jak se snažili o dokonalé jídlo,přestože večeře je spálená ! To takto nadále necháme to "něžné pohlavý" s námi zacházet ?!" Měsíc. Měsíc trvalo ,než důvěřivý muži uvěřili. Město se zbláznilo , protože by své milované ženušky nezabili , tak je potrestali .. Někdo fyzicky, někdo psychicky ,a našli se i tací , kteří ženy začali utlačovat...Takto se stal z lidu poťouchlích opakovačů, schledávajíc jsem je, za mé nějoblíbenější obyvatele vesmíru , podle báje, lid nenávistných opakovačů.. Nejsmutnější bylo na tomto , že sámi jednatelé si to neuvědomovali a pachatel podstrkávajicí tato špatná slova se tím bavil.. Planeta začala hnít a srdce obyvatel s ní. Dále začali být považovány za zlé modré oči nebo třeba černá barva. Bohužel,dost možná i bohudík , protože to i mohlo trvat o něco dýl, si po nějaké době poťouchlí a důvěřivý lid opakovačů uvědomil svou chybu ...

Co si nadrobil, to si taky sezbíral .. Ženy dostali zpět svá práva (přestože hrstka mužů byla proti), nevěřící dále nevěřili bez trestu a barvy kůže,očí, či snad věcí nehráli roli v důležitosti. Na pomlouvačského cizince , viníka této situace se přišlo, nepárali se s ním, byl to ... rychlí proces. Avšak , jedna věc se změnila.. Byli zakázány nové věci .. Pravidla se neměnila,kultura také ne a pochopitelně, zákaz se vztahoval i na oběvy , k nímž patřil nevyslovený zákon - žádní cizinci , jenž oběvy i nové věci přinášeli...
Ovšem, že po 100 letech se nic nezměnilo,ani nemohlo... nesmělo .. Jenže ... fungovalo jim to. A já ,přestože jsem byl velký milovník planety poťouchlích Opakovačů, z vlastní vůle jsem .. Je opustil. Hned ,co jsem se s Cůpkatou rozloučil a odešel.. nadobro.