Život úplně normálního dealera a patologa

5. květen - část první

Byl pátek pátého května a na hodinách na věži asi 300 metrů od Jolanina bytu právě odbila jedenáctá hodina.

Až desátý úder zvonu donutil Jolanu otevřít oči. Byla vzhůru už od půl jedenácté, protože nemohla usnout. Stejně tak se jí ale nechtělo vstávat a tak jenom ležela v posteli s domněním, že usne. Neusla.

Když otevřela oči, uvědomila si, že už je jedenáct hodin a že by měla za tři hodiny odlétat do Tunisu. 

Jolana byla celkem vysoká dívka. Měřila asi 173 centimetrů i přesto, že jí bylo teprve třináct. Chodila do školy téměř jako každý v jejím věku. Nikdy nepoznala své rodiče, ale kupodivu jí to nikdy nevadilo. 

Někdy, jako třeba právě teď, se snažila najít důvod, proč se jí po rodičích nestýskalo, ovšem nic jí nenapadlo. Zrovna když už se konečně, po hodině čekání, začala propadat do té uklidňující temnoty, byly to opět ty hodiny na věži, co jí to nedovolily. Odbilo půl dvanácté.

Jolana ještě chvíli přemýšlela a teprve pak si uvědomila, že už jí zbývá jenom 147 minut do odletu letadla. Okamžitě vystřelila z postele, což vyústilo v bolestný náraz její hlavy do stropu. Velmi nepříjemně zaklela a pokračovala rychlým krokem, ale opatrně, aby se vyhnula dalším incidentům, do kuchyně.

Kdyby vstala tak o dvě hodiny dříve, možná by měla čas si udělat snídani. Dnes ale jenom popadla svůj zásahový kufr a vyrazila ze dveří. Běžela po Bainburrské ulici a když už chtěla zahnout na ulici vpravo, která byla o poznání čistší a občas se po ní projelo i nějaké auto, narozdíl od vždy prázdné a smradlavé Bainburrské ulice, uvědomila si, že nezamkla. 

Hbitě se tedy otočila a zamířila zpět ke svému bytu. Zamkla a tentokrát už sprintem běžela směrem k letišti.

Když na něj dorazila, právě odbilo půl jedné. Pomyslela si, že má ještě hodinu a půl času, protože dnes se sem dostala opravdu rychle, a tak zaběhla do její oblíbené restaurace poblíž letiště, Le café et le petit déjeuner, jediné restaurace v okolí, kde dávali její oblíbenou snídani.

Už od malička totiž úplně milovala lívanečky s javorovým sirupem. Nezáleželo na tom, že se právě chystá pašovat 2 kilogramy kokainu z Tuniska, koneckonců jakou každou první sobotu v měsíci, stejně měla chuť na lívanečky s javorovým sirupem a poslední dobou i šálkem Capuccina. 

Když dojedla, do odletu letadla zbývalo 53 minut a protože místenky vypršely vždy 30 minut před odletem, opět rychle vyběhla z restaurace směrem k letišti.

Když se na letišti propletla až k letu E16-T544, který odlétal do Tunisu, před letadlem už stálo nejméně 20 lidí, kteří si chtěli koupit letenku. Bylo 13:36.

Za 8 minut už Jolana seděla v letadle do Tunisu.

V 14:03 letadlo vzlétlo a i přesto, že Jolana pašovala drogy z Tuniska už asi po třicáté šesté, opět se jí zmocnila tréma a ten nepříjemný pocit na hrudi.

"Dobrodružství může začít, " vydechla a pomalu zavřela oči, zatímco se letadlo zvolna natočilo směrem k Tunisu.