VLČÍ KREV [Dokončeno]

rozloučení

Potom co jsme všichni odešli z vesnice, je všechno jinak. Lidé se hádají kvůli jídlu. Nevěděla jsem, co bude dál, ale nebude to moc příjemné. 
Po delší době se starosta rozhodl vybudovat novou vesnici. Všichni souhlasili až na mě.
C: Jak chcete vybudovat novou vesnici?! Když ani nevíte z čeho vaše domy byli postavené?!
S: Slečno Carol, pokud se domnívám, tak vy jste z naší vesnice odešli už asi před 2 dny. Nemám pravdu?!
C: Ano máte, ale na tom se nic nemění! Pokud lidé nemají kde bydlet. tak ať začnou s potoka nosit vodu a ať uhasí ty malé plameny ohně!
S: Slečno Carol, kdo je tady starosta? Asi já ne!? Tak to prosím nechte na mě a nestarejte se o to co nemáte!
,,Carol má pravdu!" řekla stará ubohá babička která stála nedaleko naší hádky.,,Co jsi to za starostu, když nechceš dát do pořádku naší starou vesnici! Tak ať Carol je starostkou vesnice! povolala a všichni souhlasili
S: TAK DOST!! Já jsem tady starosta a pokud se ti to nelíbí, tak se můžeš s ní vypravit do lesa za zvěří!
stařena: Klidně, jen abych tě nemusela poslouchat!
C: TAK A DOOOOOOST!! Hádáte se jenom kvůli tomu, že jsme stratili vesnici, chápu vás, ale kvůli tomu se nebudeme hádat! Mám vás všechny ráda a vím že teď máme těžké období, zima je skoro tady a nám shořela vesnice. Udělám všechno co bude v mích silách abych vám pomohla a pokud to nesvedu, tak mi můžete podříznout krk a pověsit ho na začátku vesnice. Ale tohle byla moje vina a jsem připravena za jaký koliv trest.
stařena: Ty a trest? Dítě právě jsi dokázala, že ty máš sílu nás vést do budoucnosti a pokud to nezvládneš ty tak nikdo. TAKŽE, KDO JDE S CAROL!!??
JÁÁÁÁ!!! odpověděli všichni najednou
stařena: Buď vděčná za svého otce,  protože on ti ukázal cestu náčelníka. Jsi jako po něm. Buď na něj hrdá.
C: Děkuji, ani nevíte jak jsem hodně vděčná. 
A koukla jsem se na mamku. která celou dobu na mě kouká smutnýma očima. Šla jsem za ní.
C: Děje se něco mamko?
M: Ne nic se neděje, jenom jsi dospělá. Táta by opravdu byl na tebe pyšný kdyby tě viděl. A já taky. Ohh... Carol všechno mě moc mrzí. Neměla jsem v úmyslu tě od táty odtrhnout, ale bála jsem se být sama. Moc mě to mrzí Carol, odpusť!
A s pláčem mě obejmula.
C: Mami. Minulost změnit nemůžeš, ale budoucnost máš před sebou. A vůbec se na tebe nezlobím, jenom jsi udělal to co jsi měla. Vychovala jsi úžasnou velkou holku, která tě na nejvíc miluje. 
M: A vnoučat se dožiji kdy?
C: (slabí smích) Na to je dost času.
M: Škoda, já myslela že jsi s Jacobem?
C: Mami.
M: Co?
C: Vrátím se jak nejdřív to půjde, do té doby se o sebe postarej...,,Spíš já se o ní postarám." řekl Jacob
C: Jacobe? Co ty tady děláš?
J: Chtěl jsme tě vidět než zase odejdeš... ,,Tak já se du napít, jo? Za chvilku jsem zpátky." přerušila nás máma.
C: Dobře.
J: Moc mě to mrzí to co se stalo. Chci jenom abys pochopila jak moc tě mám rád, Carol.
C: Já tě mám taky ráda, ale nejde to. 
J: Proč ne? Budu ti plnit všechno to co řekneš, jenom mě prosím neopouštěj.
C: Tady nejde o mě, Jacobe.... ,,Tak o koho tady jde?!" přerušil mě
C: Tady jde o vás. Kdybych ti řekla, čím opravdu jsem, neuviděli byste vy mě a já vás.
J: Ale uvidíme se ještě?
C: Uvidíme, hned jak to bude možné. Do té doby... a dala jsem mu pusu
C: Do té doby sbohem..... Jacobe.
A odkráčela jsem pryč.
,,Moc mě to mrzí Jacobe." řekla jsem potichu.

Lidé někdy dělají velké chyby, které jim potom mrzí.Ale někdy je to pro jejich dobro. Ať už z bezpečí, vzteku nebo lásky. Já takovou možnost neměla a dopadla jsem takhle. Proto jsem se rozhodla naučit víc vnímat sebe a zesílit, potom se s nimi sejdu. A mám jistotu, že mamka a Jacob budou v pořádku. MÁM VÁS RÁDA!!

VŠAK SE JEŠTĚ UVIDÍME, JACOBE. JEŠTĚ SE UVIDÍME.

Ahoj tohle je poslední díl této knížky, moc se omlouvám. Já vím že to končí zajímavě.

A proto pracuji na další knížce, pokud chcete další dejte like nebo koment co by tam mělo být.