Inside Me

Karty

Jedu s Kelly autobusem. Dneska u nás přespává. Dost se těším, naši totiž odjeli na víkend k babičce a tak mám celý barák pro sebe.

Odemkla jsem dveře a v botech vešla dovnitř. Kelly se na mě podívala udiveným pohledem. Normálně si boty zouváme před vchodem. Já jsem vešla dovnitř a skočila na gauč. Pobídla jsem Kelly, ať se přidá. Kelly je cvok, jako já. Měla už sice jednu botu dole, ale i s tou jednou se rozeběhla a skočila za mnou. Skákaly jsme po pohovce a smály se.

Když jsme se uklidnily, zamířily jsme ke mně do pokoje. Sedly jsme si na postel a kecaly jsme pomlouvaly jsme a všechny takové ty věci, bez kterých se normální holka neobejde. Normální... to slovo... už zase! Pořád uvažuju, jestli jsem normální. Někdy jo, ale v hlavě mám milion různě rozházených myšlenek a otázek, na které si nedokážu odpovědět. A většina z nich začíná slovem Proč? Proč jsem dneska neskočila pod to auto. Proč neexistuje nesmrtelnost? Proč žijeme zrovna na Zemi?
Ale jsou tu i otázky typu:
Jak velký je vesmír? Jaká je podstata lidstva? K čemu je láska a nenávist?
Teoreticky se na ně dá odpovědět, ale prakticky?
"Hele Paige, máte tady doma karty?", zeptala se najednou Kelly.
"Jo, k čemu?"
"Napadlo mě, že bychom si mohly zahrát jednu hru."
"No tak fajn, ale karty mě moc nebaví.", zvedala jsem se otráveně z postele.
"Uvidíš, že se ti to bude líbit.", zasmála se Kelly.

"Je to jednoduché... Červené karty znamenají ano a černé jsou ne. Ty si pokládáš otázky, na které se dá odpovědět jenom těmito dvěma způsoby.", vysvětlovala Kelly.
"Fajn, začínám...", odmlčela jsem se a zamyslela se a potom pokračovala: "Budeš mít tento rok nějakého boye?".
Kelly se začala smát a u toho otočila kartu.
"Ano, je tam červená.", chytly jsme záchvat smíchu, ale ne na dlouho. Kelly hned pokračovala: "Paige, máš nějakého tajného ctitele?"
"Ne, je to křížová trojka, takže nic.", opět další záchvat smíchu.

Pokládaly jsme si různé otázky a musím uznat, že to byla fakt zábava. Strávily jsme nad tím asi tři hodiny. Večer, když se šla Kelly osprchovat, jsem vzala ty karty a jednu po druhé jsem si prohlížela. Potom jsem je zamíchala a položila balíček hřbetem nahoru.
Co když mají ty karty pravdu? Další otázka, která nemá odpověď. Ale možná by mohla mít.
"Říkají karty pravdu?", zašeptala jsem a otočila kartu na vrchu balíčku.
Ano, byla tam červená, ale to může být čistě náhoda. Ale co když ne?
Zopakovala jsem stejnou větu a zase otočila kartu na vrchu.
Ano, už dvakrát ano. Ale stejně tomu moc nevěřím. Možná to je nesmysl a možná ne. Každý ať si věří jak chce.
Otočila jsem další.
Ne, teď je tam černá. Ale co kdyby to opravdu něco znamenalo? Dvakrát ano, jednou ne.
Zkusila jsem to ještě jednou. A znova a znova. Otáčela jsem jednu za druhou. Ty karty mě doslova pohlcovaly.
Pětkrát ano, třikrát ne. Nevěřím tomu, ale nemůžu to úplně vyloučit.
Kelly vyšla ze sprchy a tak jsem šla na řadu já.

No, je tu pokračování další kapitoly. Snad se vám líbí. 😘 Už to směřuje tam, kam bych chtěla. Napište mi vaše názory. Budu moc ráda.
Těším se příště. Terka 😍❤