Došel jsem do koupelny, zavřel za sebou dveře a ulehčeně vydechl, když se kolem mě rozhostilo ticho a klid. Byl večer a právě skončila oslava mých narozenin, na které se podílela většina mých příbuzných. Před několika okamžiky však začali všichni postupně odcházet a já si mohl konečně odpočinout. Nebylo nijak pozdě, ale odpoledne strávené téměř se všemi členy mé široké rodiny mě docela vyčerpalo.
Zašpuntoval jsem vanu a chvíli jsem otáčel s kohoutkem, než se mi podařilo najít polohu, ve které z něj tekla voda přesně té teploty, kterou jsem chtěl. Otočil jsem se ke skříňce na zdi, v jejíchž poličkách stály různé šampony, sprchové gely, mýdla a další hygienické potřeby, ať už mé, nebo ostatních členů mé rodiny, se kterými jsem žil pod jednou střechou.
Jako obvykle jsem se natáhl pro svůj sprchový gel, nakonec jsem si to však rozmyslel. Když už je dnešní den tak speciální, proč si ho trochu neužít. Rozhlédl jsem se po části, kde byly rozestavěné různé přísady do koupele, od pěn až po ozdobná, ručně vyráběná mýdla.
Jediným problémem bylo, že jsem si nemohl vybrat. Ještě několik minut jsem na celou tu sbírku jen hleděl, než jsem sáhl po pěně do koupele, kterou jsem dostal k minulým vánocům a od té doby ji snad ještě ani jednou nepoužil. Odšrouboval jsem lahvičku a následně jsem jí nalil hojné množství do vany. Ihned se smíchala s teplou vodou a začala tvořit bublinky.
Vrátil jsem pěnu do poličky a po chvíli rozmýšlení jsem vzal ještě světle modrou, třpytivou tekutinu ve zdobené skleničce. Byla podobné hustoty, jako pěna a její vůně byla jemná, avšak přesto energická a osvěžující. Nalil jsem ji do vany a přidal ještě zlatou tekutinu, která byla ve stejné ozdobné skleničce, jako ta modrá.
Nakonec jsem vzal malou skleničku se sprchovým gelem, nejspíš nějaká speciální dárková edice; položil jsem ji na okraj vany a začal se pomalu svlékat. Když jsem se zbavil posledního kousku oblečení jsem se otočil zpátky k vaně a rozhrnul pěnu, která se mezitím utvořila; abych ji nezničil, až budu lézt dovnitř. Za neustálého rozhrnování bílých bublinek jsem se položil do vany, tentokrát za mnohem delší dobu, než obvykle. Vodu jsem zatím nechal téct, až když téměř přetékala přes okraj jsem ji teprve zastavil.
Spokojeně jsem zavřel oči, cítil jsem, jak se mi v teplé vodě pomalu uvolňují svaly. Po dost dlouhé době, kdy jsem tam jen tak ležel a užíval si teplé vody, která omývala mé tělo za tichých zvuků praskajících bublinek jsem oči zase otevřel a začal si s pěnou hrát. Zkoušel jsem, jestli pod ní vidím svou ruku (odpověď je ne), následně jsem jí pěnou prostrkoval, abych viděl, jak bublinky zůstávají na mé dlani a s mírným šimráním stékají dolů a nakonec jsem do ní foukal, až shluky bublinek létaly všude kolem.
Po nějaké době mě vyrušilo tiché zaklepání na dveře.
Pootevřel jsem dveře a nahlédl do koupelny. „Jsi tu už docela dlouho. Ne, že bys tu snad obvykle netrávil spoustu času, ale- oh." Zmlkl jsem, když jsem si všiml, jak spokojeně leží ve vaně plné pěny. „Užíváš si svůj večer, jak vidím." Usmál jsem se, ale úsměv mi na rtech dlouho nevydržel. Na sucho jsem polkl a zadíval se na něj. Z pěny vykukovala jen jeho hlava a zadeček. Přikývl a já se na něj pokusil znova usmát a dělat, jakoby nic.
Vzepřel se na rukách a pomalu se na nich vytáhl do kleče. Celou dobu jsem ho pozoroval, ostražitě, aby mým očím neunikl sebemenší detail. Nemusel se však bát, že by mým očím odhalil byť jen kousek své kůže. Hustá pěna se usadila na jeho pokožce a jen líně stékala dolů. Než však stačila něco odkrýt, znova se položil do vany, tentokrát na záda a pěna se nad jeho tělem okamžitě semkla jako hradba. A že jí bylo hojně. I přes mé úpěnlivé prosby skrz ni nebylo nic vidět.

ČTEŠ
Všechno nejlepší, bráško!
RomanceDesátý únor byl pro Izunu vždy těžký den, znamenal totiž každoroční oslavu jeho narozenin, které se účastnila většina jeho příbuzných. Vzhledem k tomu, jak široká byla jeho rodina se vždy jednalo o jistě velice náročnou a vyčerpávající událost. ...