The gathering storm || HP fan fiction [POZASTAVENO]

Náměsíčník vyvrhelem

Vešli do Vélké síně, kde se půvabně nad hlavami všech vznášely tisíce svíček. Jelikož byl strop začarován působil jako noční obloha. I když skupina tento strop již důvěrně znala, stejně je vždy uchvátil. Poberti, Nia a Aiden usedli k nebelvírskému stolu mezi ostatní studenty jejich koleje. Zatím co Oliver jako jediný zamířil ke stolu Mrzimoru mezi své. 

Partička se nejspíš ze všeho nejvíc nyní těšila na zahajovací hostinu. Jejich pohledy se ubírali do čela síně, kde ležel na již předem připravené stoličce starý, ošuntělý klobouk. Nia měla celý den žaludek jako na vodě, ale přesto prahla po něčem, co by zaplnilo tu prázdnotu, kterou nyní pociťovala. Položila si ruku na břicho, které dávalo hlasité signály o své existenci.

Masivní dveře se konečně otevřely a dovnitř vešla tlupa jedenáctiletých dětí v čele s profesorkou McGonagallovou. Jejich vystrašené obličeje se rozhlížely na všechny strany. Šestici to připadalo jako před chvílí, kdy sami procházeli Velkou síní a Moudrý klobouk je zařadil do Nebelvíru. Jen co se profesorka zastavila před stoličkou, klobouk ožil a jako každým rokem se dal do zpěvu.

Milé děti, netvařte se plaše,

mezi kolejemi teď najdeme místo vaše.

Odhoďte masky i pláště

těžká rozhodnutí to budou pro mne obzvláště.

Čeká tě snad Nebelvír, kde odvahu i chrabrost najdeš,

bude jen na tobě, jak daleko zajdeš.

Či snad Havraspár, chytrost a moudrost rozkvétá,

cesta tvá tady nebude prokletá.

Nebo milý Mrzimor, pravé přátele tu najdeš,

snad jenom Zmijozel, kde na svůj cíl si sáhneš.

Vykročte tedy a rozhodneme spolu,

o tvém osudu, o kterém není sporu.

Hlasitý potlesk otřásl síní, konečně došlo na rozřazování. Pobaveně sledovali ustrašené výrazy, když klobouk na hlavách jedenáctiletých začal promlouvat. Nia vmáčknutá těsně mezi Aidenem a Jamesem se zamyslela zdali tak také vypadala. Po chvíli uvažování nad tou myšlenkou zavrtěla hlavou. 

"Drazí studenti, jsem rád, že jsme se zde letos sešli v tak hojném počtu. V prvé řadě bych rád chtěl přivítat profesorku Pomonu Prýtovou, která zastoupí profesora Beeryho v hodinách bylinkářství." Žena středních let se postavila, načež ji studenti odměnili dalším hlasitým potleskem. "Dále mě pan Filch poprosil, abych vám připomněl, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán, stejně jako kouzlení na chodbách a mezi vyučováním. Ale hlavně jsem vás chtěl vyzvat, dávejte si pozor. Síly pána zla neustále rostou, stejně tak počet jeho přívrženců. Nehazardujte zbytečně se svými životy. Nepleťte se do věcí, do kterých vám nic není." Všechny si prohlédl velmi důrazně. Poté se široce usmál. "Teď už ale dáme nepříjemné věci stranou, abychom si nezkazili večer. Hostina začíná."

V ten moment se stoly začaly prohýbat pod plnými mísami s různými pokrmy. Od pečených kuřat, jehněčí pečínky, zeleninových salátů a celkově zeleninových jídel až po rizota a omáčky. Lahodná vůně zaplavila celou místnost. Jamesovi se při pohledu na jídlo rozzářily oči, jako dítěti, které dostane cukrátko. Okamžitě si na talíř začal nakládat grilovanou zeleninu a kuře. Vypadal při tom, jako by mu doma celé prázdniny nedali najíst. Zatímco talíř brunetky vedle něj zel prázdnotou. Rozhlížela se po ostatních, kteří spokojeně hodovali. Remus, který seděl naproti dívce nahodil tázavý výraz. "Proč nejíš? Nemáš hlad?" Řekl, když konečně spolkl sousto.
"Mám, ale není mi dobře." Pronesla a smutně se zakoukala na talíř.
"Tak si aspoň dej suché pečivo. Ať nám neumřeš." Napřáhl se a s úsměvem podával dívce dozlatova upečenou housku. Chvíli přemýšlela, ale nakonec si pečivo od Náměsíčníka vzala.