The gathering storm || HP fan fiction [POZASTAVENO]

Zákusek

Dívka vnitřně stále nemohla uvěřit, že jí kamarád takhle sprostě bodl do zad. Ona sama po Krásnohůlkách nijak netoužila, ale na druhou stranu by jí kluci chyběli. Popravdě se nyní na něj nezlobila, jen byla velice zmatená, ale v ten moment to tak asi nepůsobilo.

Dvě ruce ji stále svíraly paže, i když se již dávno zklidnila. Svou zlost si vybila jak na černovlasém chlapci, tak na polštáři, kterému si již polštář nadále říkat nedalo. Vlastně netušila, proč jí dosud nepropustili ze svých spárů. Tudíž se sama ladně vymanila, věnovala poslední zklamaný pohled chlapci s bouřkově šedýma očima a bez dalších slov opustila chlapecký pokoj.

"Myslíte, že se zlobí moc?" Otázal se Tichošlápek bezradně, načež se poškrábal na zátylku. Ostatní museli přikývnout, i když neradi. Dokonce i Sirius si v duchu připustil, že to možná trochu přehnal. Avšak myslel to v dobrém. Nikdy by Nii nepřál nic zlého, na to ji měl až moc rád.
"Neboj, ji to přejde." Mrkl na něj James, protože si tím byl docela jistý. Ve většině případech tato věta fungovala. Sice se občas vyskytl delikátní případ, který jim doposud brunetka neodpustila, ale to se stávalo málo kdy. Peter ho povzbudivě poplácal po rameni. Chtěl sice pronést něco, co by mu zvedlo náladu, ale slova mu nešla na jazyk. Pro černovlasého to bylo dost výmluvné gesto, tudíž se na svého drobného kamaráda mile usmál.

Po incidentu s Blackem se Nia vrátila zpět do svého pokoje, aby si zabalila zavazadlo. Své věci měla vlastně pořád ještě v kufru. Včerejší noc na vybalování nebyl vůbec čas. Tudíž naskládala do své skříně pouze věci, které rozhodně sebou nepotřebovala. Jako například famfrpálový dres a další k tomu určené příslušenství, různé knihy a také látkovou vlajku Montroseských strak, jejího oblíbeného famfrpálového týmu. Následně zaplnila prázdné místo učebnicemi, balení díky tomu nezabralo takovou dobu. Spokojeně se usadila na svou postel s nebesy, aby si uspořádala myšlenky, které v její hlavě způsobovaly chaos.

V chlapeckém pokoji naopak vypuklo naprosté šílenství, protože během včerejší noci stihli záhadným způsobem roztahat po pokoji polovinu svého oblečení. Takže každou chvíli se hádali co je čí. Nakonec se tím přestali zaobírat a po velkých kupách to házeli do kufrů. Přičemž se dohodli, že si to povymněňují na místě. Nějakou dobu to trvalo, ale jejich pokoj byl opět čistý. Žádné ponožky na skříních, ani spodní prádlo poházené po podlaze, na což byli patřičně hrdí. 

"Jamesi?" Pronesl směrem k brýlatému chlapci Náměsíčník, který se potutelně usmíval. James zvedl hlavu, protože chtěl dát najevo, že Remuse vnímá. "Uvědomil sis, že se teď momentálně nejmíň půl roku neuvidíš s Lily?" Černovlasý mladík na něj vytřeštil oči a okamžitě vystřelil z pokoje pryč. 

Ještě nezapočala první hodina, takže byl čas jí ještě před odjezdem vyznat lásku. James byl do Lily Evansové poblázněný už od prvního ročníku, ale ona jej stále dokola odmítala. Přesto však vytrvával s nadějemi, že by se do něj jednoho dne mohla zamilovat. Brýlatý mladík byl ve skutečnosti opravdu milý a pozorný chlapec, se kterým by byla šťastná každá dívka. Jenomže svou náklonnost dával najevo zvláštním způsobem, který málo kdo pochopil. Bohužel Lily mezi ně nepatřila.

James se na moment zarazil ve společenské místnosti, protože přemýšlel, kde by se zrovna ona zrzavá dívka mohla nacházet. Prakticky všude po hradě, což byla rozlehlá škála možností. "No tak Jamesi. Mysli, kdybys byl Lily, kde bych se nacházel?" Přitiskl si prsty na spánky, které si mírně mnul, přičemž tvrdě zavřel oči.

"Pokud možno, co nejdále od tebe." Zazněl provokativně známý hlas za ním. James se prudce otočil, díky čemuž se mu naskytl pohled na překrásnou zrzku. Ohnivé vlasy jí v mírných vlnách splývaly okolo obličeje, s malým detailem dozadu sepnutých předních pramenů. Pohled, který mu věnovala nevypadal vůbec přívětivě. Smaragdově zelenýma očima ho probodávala, ale brýlatý mladík si toho nijak zvlášť nevšímal. Dívka jej chtěla obejít a ignorovat, jako obvykle. Než se však nadála, James ji chytil za zápěstí, načež si ji k sobě přitáhl. Takže mu hleděla do obličeje s mírně zaskočeným výrazem.Knihy, které svírala v ruce při tomto překvapujícím momentu upustila na zem. Jeho oříškové oči přímo hypnotizovaly ty její, ve kterých snad na moment spatřil malou jiskřičku, což mu vykouzlilo upřímný úsměv na tváři.