Teri Blitzen

1

Hned po vypnutí otravné písničky, která kdysi byla moje oblíbená, proto jsem si ji nastavila i jako budík, abych se budila s lepší náladou, ale když jsem ji slýchávala každé ráno už rok, začala jsem si k ní pěstovat silnou nenávist, i tak mě to ale nepřinutilo ke změně, protože změny ráda nemám, jsem se pořádně protáhla. Ráda jsem žila v rutině a proto jsem se s opravdu velkou nechutí podívala do rohu místnosti, kde stál můj přeplněný kufr s věcmi, se kterým jsem původně jako každé prázdniny měla odcestovat do Ameriky, ale tentokrát mi to nevyšlo. Měla jsem na celé dva měsíce namířeno do zapadlé vesničky k mojí babičce a co hůř, bez mamky, protože jí v práci nedali volno. Jen z pomyšlení na to mi přeběhl mráz po zádech. Neuměla jsem si sebe představit na vesnici, protože jsem tam nikdy předtím nebyla. Nevěděla jsem, jestli to vydržím s babičkou celé dva měsíce, protože jsem ji vídala jednou za dva roky a už vůbec jsem si nebyla jistá tím, jestli tam vůbec žijí kultivovaný život.
Při čištění zubů jsem se tohle všechno snažila vytlačit z hlavy a ještě chvíli si užívat městského života, v tu chvíli jsem si byla na 100% jistá, že se mi po něm bude stýskat.
Když jsem v koupelně skončila, rychle jsem se převlékla, vzala kufr, naposledy se podívala po mém pokoji a s těžkým srdcem za sebou zavřela dveře.
Jen co jsem sešla schody dolů do kuchyně mě zmohla únava. Těšila jsem se alespoň na snídani, ale s tou se mamka nehodlala zabývat, protože bylo hodně brzo ráno. Musela mě stihnou odvézt a hned nato jet do práce. Proto už mi cestou k autu kručelo v břiše, snažila jsem se to alespoň zaspat, ale cesta byla tak hrbolatá, že to nešlo. Jen jsem si nasadila sluchátka a snažila se v duchu vymyslet nějaký geniální plán, jak se alespoň jednou týdně zase dostat do Prahy, aniž by mě nikdo nepodezříval, ale z toho mě vytrhlo další zakručení v mém břiše. Snažila jsem se to zbytek cesty přehlížet, ale až se mi to skoro povedlo, byla jsem na místě.
Rychlé rozloučení mamky a její pusu na tvář jsem skoro při té rychlosti nestačila zaregistrovat a najednou jsem se nějakým zázrakem objevila u branky před postarší obří chatou a bála se vstoupit, nakonec jsem ale strach smíšený s nechutí a odporem překonat musela.