Putování za ztraceným dějem

Kapitola 1

Uprostřed temného sklepení klečela na krví potřísněné zemi postarší žena. Špinavé cáry oblečení na ní visely a mastné černé vlasy jí rámovaly bledý obličej. Když uslyšela kroky, zvedla hlavu a se skelným pohledem si příchozí prohlížela.

Mladší z žen si upravila jasně růžové šaty. Z malého stolku vzala muffin s růžovou polevou posypaný lentilkami a opatrně ho vložila do přichystaného bramborového děla.

Vězeňkyně naklonila hlavu na stranu. „Tak brzy?"

„No... To víš... My už jaksi... Potřebujeme zápletku... Tak..." Jane se nervózně poškrábala za uchem.

„Jistě. Chápu," přikývla žena. „Ale neměly bychom přednést alespoň pár vět, které byly v originálu? Víš, mně je ho trochu líto..."

„Em... Em... Já si na nic nevzpomínám, řekni něco ty, já tě zastřelím a půjdeme dál."

„Dobrá." Žena si dramaticky odkašlala a nasadila zmučený výraz. „Proč?!" vyjekla hystericky. „Proč musím zemřít já?! Proč ne třeba gravitace?!"

„Blázníš?!" vyšilovala Jane. „To si myslíš, že si prostě jen tak vezmu sekeru a poletím do Afriky, jenom abych pokácela nějakej blbej baobab?! Stejně se to určitě nesmí!"

„Ale to vážně bylo ve scénáři," namítla logika. „Četla jsi to vůbec?"

Jane se chvíli nervózně ošívala. Pak chytla bramborové dělo, namířila ho na ženinu hlavu a vykřikla: „Zemři logiko!"

~_~

Eninte s křikem vyskočila ze svého červeného křesla. Zatímco rozdýchávala svou noční můru, pravopis vzhlédl od manuálu bariéry.

„Kdy vstala z šedé pohovky?" poznamenal.

„Neměl bys ty spíš upozorňovat na pravopisné chyby?" ozval se zvukař.

„Nebo aspoň číst, když už jsi tu nutně musel být?" přidal se scénárista.

Pravopis zoufale rozhodil rukama. „Jak se tohle dá číst?! Neustále tam píší slovo bariéra s ypsilon!" Náhle se zarazil, jako by mu něco došlo, a otočil se na scénáristu. „Nepsal jsi to ty, že ne?!"

Režisér se na půl cesty k pódiu ohlédnul. „Můžeš být v klidu. Takhle šílenej Erik zatím není."

Oba dva se na něj ošklivě podívali.

„Co myslíš tím zatím?" zeptal se scénárista a upřeně ho pozoroval.

„Mohli byste aspoň na chvilku zmlknout?!" okřikla je Eninte. „Já právě prožila svou nejhorší noční můru!"

„Já vím, ta tvoje hematofobie...." začal režisér. „Ale ta krev tam být musela, ono by to bez ní nebylo-"

„RŮŽOVÁ!!!" zaječela Eninte a aby své zděšení ještě více zdůraznila, napsala na kus kartonu slovo Caps-Lock a tři vykřičníky.

„Vážně? Tohle jí vadí?" Fanoušek se zatvářil překvapeně.

„Vy máte kafe, já mám růžovou!" odsekla Eninte. „A teď když mě omluvíte, půjdu najít zeď, druhou autorku a něco udělám, aby to vypadalo, že se tu něco děje!"

~_~

„To je ale krásné počasí, že?" prohodila Eninte směrem k osamělé zdi, stojící uprostřed louky.