The gathering storm || HP fan fiction [POZASTAVENO]

Domek pro panenky

Siriusovi se hlavou honilo tolik myšlenek. Všechny se týkaly jedné jediné osoby. Byl na Niu tak naštvaný, ale zároveň se proklínal, za to, jak se k ní choval. Jenomže vztek byl v ten moment silnější. V poslední době byla jeho nálada jako na horské dráze. Jednu chvíli byl na vrcholu blaha, který však nedlouho poté následoval onen strmý spád. A takhle stále dokola.

Uchopil jednu ze svých učebnic, kterou následně hodil vší silou o stěnu. Horká krev proudila celým jeho tělem, kterou doprovázel třes ze vzteku. Cítil potřebu se s někým poprat, protože negativní emoce v něm přímo vřely. Jako sopka, která jen vyčkává na erupci. Zajel si prsty do vlasů, načež měl chuť si je ihned vytrhat. Z jeho očí pomalu létaly plameny, to vše jenom kvůli jedné brunetce, která mu před třemi lety ukradla srdce. "Siriusi Blacku! Co to s tebou je?! Chováš se jako holka!" Zasyčel sám k sobě.

On sám si myslel, že všechny ty city jsou dávno minulostí. Jenomže, spíš ležely jen v mělkém hrobě a čekaly až budou moct opět vyplout na povrch. Po tom, co jí na konci čtvrtého ročníku nabídl své srdce a ona na něj dupla, se snažil zapomenout. Jenomže vždy si do jeho hlavy našla cestu.

Popadl učebnici astronomie, ze které začal trhat listy a házel je všude okolo. Na malý moment si připadal líp. Představa, že listy jsou jeho myšlenky a city, které by mohl jen tak odhodit se mu zamlouvala. Po chvíli ale začaly listy docházet, opět s ní praštil o stěnu. Ze které se následně, díky velice tvrdé vazbě, odloupla trocha omítky. Kdyby do pokoje nevešel James, Sirius by dál pokračoval v demolování svého pokoje.

Dvanácterák se rozhlížel po místnost, kde to vypadalo, jako by se tam prohnalo tornádo. Spousta papírů poválených všude po pokoji, prasklina ve stěně a do toho všeho Tichošlápek, který byl na pokraji nervového zhroucení. Nevěřícně na něj zíral, protože nechtěl uvěřit, že tohle napáchal zrovna Tichošlápek. Sirius mu věnoval jeden vražedný pohled a nasupeně funěl. James chvíli přemýšlel, jestli by ho neměl nechat raději o samotě, jelikož z něj měl malinko strach. Ale obával se toho, že by si mohl ublížit. Úsudek byl oprávněný, protože onen nepořádek musel natropit během necelé čtvrt hodiny. Co by dělal, až by mu došly věci, které by mohl zničit.

Sirius na moment sklopil zrak, načež se, stejně jako brýlatý mladík, letmo rozhlédl po své ložnici, kterou prostupoval chaos. Najednou, jakoby si uvědomoval, co právě udělal. Všechny ty poválené věci, byly jakýmsi zhmotněním pro jeho zlost. To množství ho nemile překvapilo.

"Siriusi, co se to s tebou děje?" Pronesl sklesle James, přičemž mladík s bouřkově šedýma očima pouze zavrtěl hlavou. Zhluboka se nadechl a promnul si obličej.
"Jamesi, udělal jsem něco hrozného." Řekl provinile.

Nia se usídlila ve svém pokoji. Prostor byl osvětlen pouze jedním kuželem světla, který dopadal na vyrovnaný povrch polštáře krémové barvy. Díky němu látka dostala příjemně vypadající sametový nádech, který přímo vybízel k doteku. Celkově ji postel lákala, aby do ní ještě na malý moment zalezla. Přesto, že před necelou hodinou vstávala. Po noci, kdy se dělila o matraci s Aidenem, jenž svým vzrůstem zabíral větší plochu něž ona sama, se cítila polámaná. Postupně se zbavovala své uniformy a místo toho si oblékla další jakési dlouhé tričko. Díky němu si připadal ještě menší, než ve skutečnosti byla. Ale aspoň ji to netrápilo, protože s radostí opakovala co je malé, to je milé. Stále v poslední době nacházela trička a košile, jenž nebyly její. Odhadovala to na Poberty, ale netušila jak se k ní dostalo. Navíc bylo pohodlnější, něž její vlastní oblečení a vzhledem k tomu, že se k němu nikdo nehlásil, se ho neobtěžovala vracet.

Líně se došourala k posteli, na kterou padla obličejem dolů. Pokrývka, jenž zahalovala postel pěkně zadržovala teplo, takže dívka po chvíli ucítila svůj horký dech. Nespokojeně zamručela do ustlané peřiny, protože se nyní cítila hrozně. Emocionálně naprosto vyčerpaná a na dně.