Když byl Lucifer poprvé uvězněn do klece bylo to pro něj nesmírně depresivní. Postupně se z něj začala stávat troska, pozůstatek jeho dřívějšího já. A pak, náhle, jako by odnikud zaslechl hlas, který se k němu modlil, ke svému otci, ke svému stvořiteli. Postupně jich přibývalo a hlasy sílily, až téměř neslyšel vlastní myšlenky. A tu, najednou, nesmyslný jekot protnul rázný hlas a před ním se objevila tvář jednoho z jeho nejvěrnějších, Azazela, démona, který sice neoplýval obrovitánskou silou, ale zato disponoval bystrou myslí a schopností plánovat. Postupně spolu vymysleli plán, který byl to jediné, co Lucimu dávalo aspoň špetku naděje. Naděje, která byla jediným důvodem, proč se nezbláznil. Naděje, že se dostane z tohoto nenáviděného místa, naděje, že opět uvidí sluneční světlo, ucítí pohlazení vlahého vánku ve tváři a uslyší ptáky zpívat své přenádherné písně. Jenže na spuštění tohoto plánu potřeboval získat přízeň spousty démonů a démonská přízeň se obtížně získává. Proto ze začátku nechal alespoň sledovat pokrevní linii, ve které se měla objevit jeho a Michaelova pravá schránka. Po stoletích a tisíciletích se Azazelovi na svou stranu podařilo získat dostatek přívrženců, aby mohl rozjet svůj plán. Jedním z prvních, základních článků se stala Mary Campbell, později Winchester.
ČTEŠ
Oneshots-ff
FanfictionTohle bude knížka random jednodílovek z různých fandomů. Poznámka: Pokud vás nějaká z kapitol inspiruje a vy se na ni rozhodnete napsat vlastní wattpadovou 'knihu', nevadí mi to, jen mi prosím dejte vědět do zpráv. Upozornění: Pokud jste nečetli, či...
