Měla spoustu přátel, ať vešla kamkoli. Nebyla to vyhlášená kráska, ale uměla se s lidmi bavit a všichni ji všude uznávali. Ani zavalitější postava jí nebránila v rozletu. Dělala to, co jí bavilo a to bylo to hlavní. Suzanne byla oblíbená, ale nemohla najít toho pravého. Všechny dívky se vinuly kolem svých objevů jako svlačec a ona postávala opodál s partou volných kamarádek. I přesto ji mrzelo, že je sama. S kamarádkou vyrazila za jejím přítelem na vojnu a tam se objevil on - menší, černovlasý s hnědýma očima a knírem jako míval jeden politik. Uhranul ji. Vlastně měla strach, že zůstane na ocet. Za pár měsíců šla kamarádka s vojákem od sebe, ale ona stále vrhala zamilované a zaslepené pohledy na svého milého. "Neber to tak vážně, je zvláštní, prý dost pije", říkal jí tehdy druhý voják. Ale ona ho neslyšela. Za pár měsíců se konala svatba. Pocházela z vesnice, kde se na neprovdaná děvčata koukalo skrz prsty. Pár měsíců nato otěhotněla, ale ve čtvrtém měsíci se cosi zvrtlo a ona potratila. Za dva roky se to opakovalo znovu. Byla zoufalá. Když se zadařilo potřetí, musela nastoupit na marodní a sanitka ji odvezla do nemocnice. Nechtěla, aby se historie opakovala, aby znovu ztratila svého potomka. Termín měla koncem března a v půlce dubna. Osud však chtěl jinak a v půli února se jí narodila holčička, které dala jméno irské jméno Maire a rozhodla se, že jí bude říkat před lidmi Marie nebo Mary.
Mary neměla jednoduchý život. Už při narození kvůli nízké váze o něj musela bojovat. Lékaři ji ani nechtěli dát šanci. Pak ale přišel jeden doktor, který ji vyšetřil a dal jí tu šanci. Šanci žít. Rychle sílila a nabírala na váze. Za pár týdnů ji i její maminku pustili domů. Začal se nový život.
