Poslední jednorožec

Rodina se neopouští

Pegasus
,,Ty víš, že se ti to nikdy nepovede," usadí mě Siera jízlivě.

,,Proč ne? Znám tě přece. Ty bys nebyla schopná mi ublížit."

Vím, že lžu sám sobě. Ona by mohla zabít kohokoliv, a já nejsem vyjímkou.

Siera se ke mně otočí zády. Neodvažuji se k ní udělat krok, vím, že potřebuje prostor.

,,Tak dobře. Ale pod jednou podmínkou," řekne nakonec, a pomalu se otočí.

,,Jakou?"

,,Až budu chtít odejít, půjdu. A ty mi v tom nebudeš bránit."

,,A jaký je v tom háček?"

Zašklebí se.,,Nejsem taková zrůda, pamatuješ? Sám jsi to říkal. Háček není v ničem, jen budu chtít odejít. A ty mě necháš být."

,,Dobře."

A potom se na sebe poprvé upřímně usmějeme.

Wernera
To je takový blbec. Vůbec nechápu, jak někdo s tak pitomým nápadem může být součástí tak chytrého stáda. Vážně nevím. Ale, musím přiznat, že má kuráž. Já bych se nikdy neodhodlala dát druhou šanci někomu, kdo je předurčen k zabíjení.

Popravdě, Siera nevypadá jako někdo, kdo by měl vyvraždit celé to hejno ptáků, kteří nemají ani potuchy o tom, že je mezi nimi někdo tak nebezpečný. Je pravda, že moc krásy tedy nepobrala, ale ne vzhledu nezáleží, ne?

Dohodli jsme se, že se vrátíme k drakům, tam se od nich odpojím já a zbytek, a jednorožci s Artemis a Sierou budou pokračovat dál. Artemis se rozhodla připojit se k Montymu, který je z toho nadšený, protože už dlouho neměli ve stádě nikoho nového. Půjde s nimi i Siera, která tam podle mě ale stejně moc dlouho nevydrží, protože Muharové jsou samotáři, a ještě k tomu šíleně vznělivé bytosti, takže se jí tam stejně asi nebude líbit.

Nevím, jak to bude s Foxem, ale to je mi celkem jedno. Pravda, nejraději bych ho asi sežrala, ale to si nemůžu dovolit. A navíc, plánuju se vrátit do vodního světa, kde se připojím ke své rodině. S Eldestem už opravdu nevydržím.

Vůastně ani nevím, co se stalo se Sirénou a Russianem. Ti dva s námi nešli, a v bitvě s vlkodlaky jsem je jen letmo zahlédla. Kdo ví, třeba už se vrátili k ostatním jednorožcům do skal.

Jenom doufám, že se v pořádku vrátíme i my.

Siera
Nikdy jsem nikomu nebyla víc vděčná, než právě Pegasusovi. Jeho slova mi ještě stále znějí v uších, a když se podívám do jeho očí...není tam nic jiného, než důvěra. Ten jednorožec mi věří, a já ho nesmím zklamat. Prostě nesmím. A navíc, už mě nebaví pořád jenom zabíjet, a být ta nebezpečná. Chci poznat přátelství, a hlavně, chci si připadat hodná. Vím, že jsem Muharka. A náš rod je už od pradávna zlý. Ale já to tak nechci. A hodlám s tím hodně rychle něco udělat. A myslím, že vím, jak začnu.

Stojíme daleko za Helgu, daleko od všech fénixů, a daleko od mého dosavadního domova. Tady se všechno změní.

Jak tady tak stojím, a pozoruji je, uvědomuj si, že se mi vlatsně ani nechce odejít. Bude mi chybět Ezra, Harold, i všichni ostatní. Stýskat se mi bude i po krásném zpěvu našich nejlepších pěvců. Počkat, já opravdu řekla nešich?

Povzdechnu si. Popravdě, nechci odejít. Opravdu ne.

,,Siero?" osloví me Pegasus.

,,Ano?" otočím na něj hlavu, a pokusím se vykouzlit úsměv. Bohužel se mi moc nepovede, protože na usmívání opravdu nemám náladu.

,,Co se děje?"

Ošiju se. Proč je tak těžké si přiznat, že mi ti opeřenci přirostli k srdci?

,,Víš, když tady tak stojím a koukám se na vás, uvědomuju si, jak mic mi to tady bude chybět. Nechce se mi odsud odejít, i kdyby to mělo znamenat, že srtávím zbytk života v ústraní, protože mě nikdo nevezme takovou, jaká doopravdy jsem. Takže, abych ti řekla pravdu, nchce se mi s tebou. Opravdu ne."

,,Znamená to, že s námi nejdeš?" podiví se.

Smutně se usměji.,,Ne, nejdu s vámi, Pegasusi. Zůstávám tady, protože tady je mi nejlíp. Ale chci ti za všechno poděkovat, protože bez tebe bych čiidně byla pořád ta srtvůra, co se živí na bolesti druhých. Moc ti děkuji, žes mi dal druhou šanci, a mrzí mě, že s tebou nejdu, ale oni jsou moje rodina. A rodina se neopouští."

Ani jsem si neuvědomila, že moje slova slyšeli úplně všichni. Několika jednorožcům slzí oči, a draci mají skloněné hlavy, jako kdybych dojala i je.

Nade mnou se objeví azurová hlava.

,,Mýlila jsem se v tobě, Siero. Ty nejsi bestie. Máš v srdci lásku. A já souhlasím s tvým rozhodnutím, protože i já sama hodlám odejít, a připojit se ke své rodině, co žije ve vodě. Protože, jak jsi sama řekla, rodina se neopouští. Proto bys ani ty neměla jít s námi, pokud to cítíš jinak. A já ti přeju hodně štěstí, Siero."

Skloním hlavu, a poprvé ve svém životě poděkuji drakovi. Je to zvláštní, jak rychle se mění pohled na svět, když slyšíte ta správná slova.

Celá skupina jednorožců a draků utvoří velký kruh, a společně se zavřenýma očim odřívákají kouzlo, které je má přenét zpět do dračí říše. Sleduji je celou dobu, ani na vteřinu od nich neodtrhnu zrak, a vidím i to, jak všichni mizí v závoji zeleného dýmu.

Jsou pryč.

Ale rozhodně jsme se neviděli naposled. Ještě se setkáme, a mám dojem, že to bude velké setkání. Teď už jen zjistit, v jakém rozpoložení všichni budeme.

S úsměvem zamumlám kouzlo, a zanedlouho už mávám rudými křídli, a mířím zpět za těmi, které z celého svého kamenného srdce miluji.