Fire & Ice *Niall Horan*

*** Chance ***

O dva dny později

Pohled Nat

Pohledem přejíždím tu ženu naproti sobě v zrcadle a uhladím si nervózně své tmavě modré šaty. Moje ruce se mírně třesou, když můj pohled padne na malé hodinky na mém zápěstí. Už jen pár minut a vyjdu ven a budu čelit jeho modrému pohledu.

Ty dva dny uběhly tak strašně moc rychle. Přemýšlela jsem neustále a pořád. Napsala jsem si pro a proti. V mé mysli neustále koloval jeho modrý pohled, jeho úsměv. Myšlenky na něj se střídaly ze vzpomínkami na to co my řekl Kamil a Petr, moji rodiče a v neposlední řadě Sarah.

Ti lidé my řekly hodně, daly mi hodně námětů k přemýšlení, ale jak jsem řekla dva dny jsou prostě málo. Musím přiznat, že těch věcí v kolonce pro bylo hodně. Ale pořád mi to nepomáhá se rozhodnout. Takže vlastně jsem ve finále k žádnému rozhodnutí nedošla.

Povzdechnu si a vyjdu ze šatny. Vezmu si na posteli položené psaníčko a uložím do něj mobil a vše potřebné. Nakonec vezmu lehký šál, který si přehodím přes ramena a vyjdu z domovních dveří. Můj zrak okamžitě zaregistruje jeho stojícího u auta na příjezdové cestě. 

Moje srdce začne splašeně bít, stejně jako pokaždé, když ho vidím. V modrém obleku a světlé košili bez kravaty mu to děsně sekne a já musím v duchu nutit sama sebe, abych na něj tak nezírala a normálně dýchala.

Chovám se jak puberťačka vrtím v duchu hlavou sama nad sebou, když vidím jeho úsměv poté co se pomalu vydám k autu. Jeho dotek na odhalené kůži na mých zádech vyšle do mého těla opět ten impuls to mrazení, když si mě k sobě jednou rukou přitáhne a než se stačím vzpamatovat přitiskne své rty na ty mé. Je to jen krátký polibek, ale přesto vím, že jsem opět ztracená.

„Jsi nádherná Nat"

Jeho dech mě šimrá na krku poté co se usadí vedle mě na sedadlo a nakloní se ke mně. Auto se rozjede a já se ocitám v jeho náručí. Nechávám se opět po těch dvou dnech omámit jeho přítomností a položím dlaň na jeho hruď. Cítím tlukot jeho srdce a mé tělo se uvolňuje. Musí to cítit, jelikož se ozve jeho tichý smích a já se odtáhnu od něj, abych viděla jeho tvář.

„Co je tu k smíchu Nialle"

Snažím se o mírně uražený výraz, bohužel dlouho mi to nevydrží. Jeho cukající se koutky a následný úsměv mě donutí se také usmát. Tohle se asi nikdy nezmění, jedině v jeho přítomnosti ať dělám co dělám jen u něj se dokážu uvolnit.

„Jsem rád, že jsi tu dnes se mnou. Ty dva dny byli velmi dlouhé"

Vidím v jeho modrém pohledu otázku, tu jednu jedinou kterou dokážu rozeznat i bez toho aby ji musel vyslovit. Skenuje mě a na jeho tváři se usazuje mírně nervózní výraz.

„Nat.."

Nenechám ho mluvit dál, když jemně položím svůj prst na jeho rty a tím ho umlčím.

Zklidním své divoce bušící srdce a s pojím naše rty v jednom velmi silném polibku do kterého dám všechnu svou lásku. Snažím se dát mu všechno co v sobě mám, abych mu dala najevo jak moc ho miluji. Když se jeho tělo uvolní a on mi polibek plně opětuje, vím, že pochopil co jsem mu tím chtěla říct.

Když nám dojde tolik potřebný kyslík, neochotně se od sebe odtrhneme a já si opřu čelo o to Niallovo tak, abychom si viděly do očí. Vidím v nich tolik lásky a radosti. Vím, že je šťastný a já momentálně s ním.

Teď už jen pevně doufám, že mé rozhodnutí dát naší lásce šanci bude to nejlepší co jsem mohla udělat a nedostane mě opět na samé dno....

 Jop...zlatíčka opět jsem tu :)

Inspirace se mě stále drží. Máme tu jednu s posledních kapitol, lépe řečeno předposlední. Ještě jedna kapitola a epilog a bude za námi další úspěšně ukončený příběh...

Tak doufám, že se vám dnešní díl líbil...

Znáte to ☺☺☺

Komentáře a hvězdičky velmi potěší...

Vaše Nathalii...♥