Magical twins (HP, FF)

2. Seznámení s Kovym

Ahoj, vítejte u naší nové kapitolky, kde se poprvé setkáme s Kovym !:)

Příjemné čtení..:)

Z pohledu Emmy

Následujícím dnem pro nás začal nekonečný a velmi únavný stereotyp školního období. Učitelé se zřejmě rozhodli, že letos neponechají nic náhodě a už v prvním týdnu se vytasili se zadáním několika domácích prací a esejí. Nám tedy nezbývalo nic jiného než se konečně smířit s neměnným faktem, že konec prázdnin neúprosně udeřil i v kouzelnickém světě a znovu odstartovat maraton nekonečných hodin strávených procházením tlustých bichlí plných odborných pojmů a popisováním nespočtu pergamenů na jednotlivé předměty.

K všeobecně podprůměrné náladě moc nepřidával ani Harry, kterého stále trápil omylem vyslechnutý rozhovor na nádraží Kings Cross mezi třemi obávanými chlapci ze Zmijozelu. Od tohoto osudného okamžiku bohužel nemohl vypudit z hlavy myšlenku, že naši tři známí rivalové přešli na scestí. Neustále nám podsouval své katastrofické závěry o světě, k jehož zkáze tito tři pod vedením temného mága jistě ochotně dopomáhají.

Harry je můj nejlepší kamarád už od prvního ročníku a mám ho moc ráda, ale v poslední době mi trochu začínal lézt na nervy. Kdykoli jsem si s ním chtěla normálně promluvit, náš rozhovor se vždycky stočil k Dracovi, Adamovi a Vadimovi.

***

,,Tak pojďte, holky," zavolala na mě a Viky Hermiona, která už hodnou dobu postávala ve dveřích a netrpělivě kontrolovala čas. ,,Slíbily jsme, že dorazíme. Kluci budou naštvaní, jestli nepřijdeme včas."

,,Nemusíš mít strach, Herm. Ron ti nikam neuletí," ušklíbla se Viky, zatímco si vázala okolo krku huňatou šálu v barvách Nebelvíru.

,,Můžeme jít," zvolala jsem spěšně, abych zabránila hádce, k níž se díky Vikyině nevhodné narážce začalo nebezpečně schylovat. Když obě mé kamarádky souhlasně kývly, vyrazily jsme.

Hermiona se sice ještě chvíli tvářila jako kakabus, ale zanedlouho se opět usmála a začala s námi normálně komunikovat. Za veselého hovoru jsme došly až ke hřišti, kde nyní okolo brankoviště létalo několik hráčů oděných v rudozlatých barvách. Vešly jsme na poloprázdnou tribunu a zamířily ke třem volným sedačkám v nejvyšší řadě.

Uvolněně jsem se posadila a rozhlédla se kolem. K mému velkému překvapení se mé oči po krátké době setkaly s modrošedými studánkami vysokého blonďáka, který pro svůj aristokratický vzhled často býval označován zmijozelským princem. Okamžitě jsem sklopila oči k zemi a zrudla jako rajské jablíčko. Dracovi můj stydlivý pohled však zřejmě neušel, protože se pobaveně usmál a společně se svými přáteli zamířil přímo k nám.

,,Ale ale, koho pak to tu máme ?" vyhrl pobaveně nejmenší z nich, Adam, svým syčivým hlasem. ,,Vidíte to, kluci ?" zasmál se a otočil se na své parťáky, kteří se jen arogantně ušklíbli.

,,Naše nebelvírské krasotinky," přisadil si Vadim a všechny nás sjel opovržlivým pohledem.

,,K tomu dvě z nich jsou mudlovský šmejdky. Mám pravdu, maličká ?" uchechtl se Draco a svýma pomněnkovýma očima zabrousil ke mně.

,,Dej pokoj, Malfoyi," zamračila se na něj Hermiona a švihla po něm varovným pohledem.

,,Přišly jste se podívat na toho chudáka Weasleyho, který se do týmu dostal jen proto, že je kapitánem Potter ?" zašklebil se Tkachenko a naučeným gestem si prohrábl vlasy.