Andílci

4.v pohádce č.1-pohled Belly

,,Takže máme tu úkol pro vás.Jděte."
Pak jsem viděla tmu.

,,Otče, jdu do knihkupectví."
,,Jistě Bell.Pak přijď."
,,Dobré ráno."pozdravila jsem sousedy.
,,Dobré ráno Bello."ve městě jsem pozdravila všechny a šla do knihkupectví.
,,Dobrý den.Dorazili vám nové knihy?"
,,Ne."
,,Tak jsi vypůjčím tuto."

,,Tuhle jsme četla jen míň pět krát."
,,Líbí se mi nové kraje a ten příběh."
,,Tak di ho nechte."
,,To nemohu."
,,Trvám na tom."pak mne vyhodil z krámu.
,,Ahoj Bell."
,,Gastone."
,,Nechtěla by jsi opustit svět knih, které stojí za nic a raději se věnovala mně?"

,,Mám něco na práci Gastone."
,,To určitě počká."jak já ho nemusím.
,,Otec mne něco chce říct."objal mne tak pevně, že mně kniha vyletěla z ruky.
,,Teď vážně nechceš se kouknout na moje trofeje?"
,,Nemůžu."řekla jsem a sebrala knihu.Odešla jsem domů.
,,Otče jsem zpět."
,,Ach Bell.Musíš mi pomoct.Ren vynález nechce pořád jít."

,,Zkus to zapnout otče."najednou to už šlo.
,,Výborně.Už mohu jet na ten veletrh vynálezců."
,,Určitě vyhraješ otče.Neboj já se tu o sebe postarám."
,,Nechceš si někoho sehnat?Nějakého chlapce?"
,,Otče já jsem ráda s tebou.Neboj se o mne a jeď."pomohla jsem mu s vynálezem.

,,Nemám ti něco dovést?"
,,Dovez mi nějakou růži."
,,Jak si přeješ."otcovi jsem zamávala, když odjížděl.Šla jsem nakrmit zvířata.
,,Na tak, co potřebujete?"zeptala jsem se prasat a dala jim vodu a jídlo.Donesla jsem domů polínka a zatopila si.Začalo se stmívat a já raději odložila knihu a šla spát.

,,Nauč se na svět koukat i z té lepší stránky.Z té stránky, která tě vždy může zachránit.Věř v naději."
,,Kdo jste?"
,,Ty to víš, jen si musíš vzpomenout."objevila jsem se na místě, kde šlo vidět jak nádherná flauna se proměňuje v flóru.

,,Děkuji vám ať už jste kdokoliv."

Probudila jsem se a převlékla se.Pak jsem koukla z okna.Zrovna vyhlézalo z okna slunce.
,,Dobré ráno."pozdravila jsem zvěřinu a šla je nakrmit.
,,Ahoj Bell."řekl Gaston.
,,Dobré ráno Gastone."
,,Nechtěla bys zajít se mnou do města se kouknout na mé trofeje?"
,,Promiň Gastone, ale starám se tu o zveřinu."

,,Já tě vidím, jak krmíš zvěřinu a kolem běhá deset chlapů jako já.Ty budeš vařit a starat se o domácnost a já budu jezdit na lovi."
,,Jak deset dětí?"
,,No jasně, že po tom, co my budeme mít svatbu."
,,Omlouvám se, ale ty jsi mně nežádal o ruku."
,,Vezmeš si mně Bell?"
Gaston je sice hezký, ale on mne neudělá šťastnou.Je namyšlený a navíc netoužím žít s někým, kdo miluje pouze sebe.

,,Omlouvám se, ale musím dovnitř.Pálí se mi snídaně."rychle jsem vběhla do domu a zabouchla za sebou.Gaston něco vykřikl a pak zmizel.Kolem mně se proplazila Emma.Moje kočka.
,,Slyšela jsi to?Měla bych se stát tou dokonalou ženou bez lásky."uslyšela jsem zařechtání koně.
Otec se vrátil zpět.Vyšla jsem ven a tam stál splašený Flip.

,,Kde je otec?"zděsila jsem se, když jsem viděla, že má otcův vynález.Rychle jsem ho nechala odpočinout a já to doma urovnala.Nakrmila jsem zvěřinu a vzala si plášť.Nasedla jsem na Filipa a on mne vezl.

Jeli jsme celý den až mne dovezl do nějakého starého panství, které bylo celé zrezné.Vešla jsem do vnitř a pak po chvíli chůze, jsem došla do hradu.
,,Halo?Je tu někdo?Hledám tu svého otce."vzla jsem si svícen a šla hledat otce.
,,Otče!Otče, kde jsi?"šla jsem do sklepení a tam jsem něco uslyšela.
,,Otče?"
,,Bell, co tady děláš?"

,,Přišla jsem tě zachránit."
,,Uteč i hned pryč nebo tě tu taky uvězní."
,,On nemůže ven.Je to zloděj."řekl nějaký hlas.
,,Chci si to s ním vyměnit."
,,Jste si tím jistá?"
,,Pojďte na světlo."uviděla jsem mohutné zvíře.Lekla jsem se.
,,Bell to nemůžeš.Smíš to udělat."
,,Pokud se s ním vyměníte chci, aby jste tu byla navždy."

,,Ne Bell."to zvíře pustilo mého otce a já jsem ho objala.
,,Slibuji otče, že za tebou brzy příjdu sama."
,,Ne Bell!"zakřičel otec, když jsem se do jeho želáře zamkla.To Zvíře ho odtáhlo dolů.Začalaly mi téct slzy.
Promiň otče, udělala jsem to pouze pro tvé dobro.

,,Neplačte madam."někdo řekl.
,,Kdo to byl?"
,,Tady dole seňorita."řekl svícen
,,Vy mluvíte?"
,,Ano, a on nic jiného skoro neumí."řekly hodiny.
,,Pojďte se mnou!Ukáži vám vaše ložnice!"
,,Ne.Mně se tady líbí."
,,To nebyla otázka.Vzal mně a táhnul.Já jsem šla, ale mám dost silné sevření, takže to dost bolelo.

,,Tady jsou vaše komnaty.A povečeříte se mnou.To nebyla otázky!"pak se dveře zabouchly a já se rozbrečela.
,,Neplačte slečno.Pán se jen snažil být pohostiný."chlácholil mně hlas a já dál brečela.
,,Slečno je večeře."řekl po nějakým čase svícen.
,,Nemám hlad."
,,Ale...."
,,Omlouvám se, ale nemám hlad."

Pak odešel.Do deseti minutách někdo zabušil na dveře.
,,I hned pojďte se mnou na večeři!"
,,Ne."
,,Prosím..."
,,Ne."
,,Pane, ona za jeden den ztratila otce a je tu.Nechte jí prosím."
,,Rád bych vás viděl na snídani."pak odešel.

Já jsem si lehla a usla jsem.Pronásledovali mne sny, kde se objevoval celý den znovu.Ránone vzbudila skříňka.
,,Dobré ráno slečno.Pojďte si něco vybrat."místo mých starých šatů mám teď nádherné modré.
,,Děkuji."
,,Pán na vás čeká se snídaní."

Já jsem šla za tím svícnem.Předtím než přišel jsem stihla si upravat vlasy do půl drolu.
,,Dobré ráno."řekla jsem s úsměvem.
,,Dobré."odfrklo si Zvíře.Na stole bylo spouta jídla.Já jsem si vzala jsem pár z té bohaté snídaně.Já jsem raději mlčela, protože včera jsem byla dosti drzá a nešla s ním povečeřet.
,,Můžete si ptohlédnout hrad, ale nechoďte do západního sídla."

,,Co tam je?"
,,Prostě tam nechoďte!"já jsem kývla.Prošla jsem cel hrad, ale pak jsem se nějak zabloudila a ocitla jsem se v onom západním sídle.Byla tam rudá růže schovaná pod kupolí.
,,Slečno tady by jste neměla nic dělat."
,,Proč to tu je."
,,Náš pán je očarovaný.Až opadají všechny lítečky z této růže on navždy bude zvíře a my budeme pouze starožitnostmi.Má to opadat v den jeho 21 narozenin."řek svícen.
,,Dá se něco dělat?"

,,Ano, ale asi to nepůjde."koukala jsem se na tu růži a pak se dotkla toho skla u té růže.Upadl jeden lísteček a ucítila jsem velké nohy toho Zvířete.
,,Co jste to s tou růží provedla?Ven!"