cesta snů | victuri

prolog

viktor

pozdrav komukoliv co čte tento dopis.
jeli jsme s yurim na menší dovolenou okolo měst a vrátíme se za dva týdny.
P.S.: na yuriho dohlédnu. mějte se!

viktor

dopsal jsem dopis a položil ho na stůl. otočil jsem se pro kufry, přesněji pro kufr a yuriho, jenže ani jedna věc tam nebyla. usmál jsem se a s povzdechnutím si prohlédl místnost.

dlouho tu nebudu.

šel jsem k proskleným dveřím na které něco čmáral prstem velmi koncentrovaný yuri, který si kousal ret zatímco jeho oči byly přivřené tím, jak moc se soustředil.
dal jsem obličej přímo k jeho dílu a on byl do kreslení tak zabrán, že si mě ani nevšiml.
až měl hotovo, teprve pak se na mě podíval. usmál se na mě, když odhalil co nakreslil. a na tom skle, pokojně a mile seděl makkachin. yurimu se fakt povedl.
vyšel jsem ven a rychle nakreslil srdíčko vedle pudla, zatímco jsem pokukoval po yurim jestli s tím souhlasí. a taky aby nikam znovu neutekl, ale to je vedlejší.

yuri začal kreslit další věci, všechny tančily po skle a my náhle zapomněli že nám za chvíli jede vlak.