"Sakra, sakra, sakraaaaaa... Už ne, už ne prosím.... chci pryč..." zakřičela jsem docela hlasitě do tmavé místnosti. Ta místnost mě pronásleduje od dětství. Černá, bez nábytku, bez naděje přežít, bez oken a dveří.. Pomalu tu umírám už 2 dny. Nedokážete si představit co to je. Nikdo.
"Doprdele nechci umřít pusťte mě už kurva ven..!" začala jsem pomalu brečet, zatímco jsem bušila do zdi za kterou zřejmě nic nebylo. Sesunula jsem se a začala křičet. Bolela mě hlava a v uších mi zvonilo. "Já za nic nemůžu, pusťte mě, proč mě tu držíte.." už bezmocně jsem zasýkla bolestí když mě něco chytilo za nohu.
Vědela jsem že je to můj konec tak jsem jen koukala do tmy, na tu ohavnou namodralou ruku. "Pšššt, už nekřič prosím.." "Kdo jsi? Co chceš?" v tuhle chvíli mě nezajímaly otázky typu jako: jakto, že nevím, že tu někdo je, když tu hniju už nějakou chvíli? nebo proč je ta ruka modrá jako ruka taťky Šmouly? "jen mlč říkám" "dobře" pustilo mě to a odtáhlo se to zpět ke zdi.
Po asi 10 minutách jsem se vzpamatovala a konečně se zeptala onoho stvoření. "Co jsi zač? Jak jsi tu dlouho?" Šla jsem blíž a začala se mi vybavovat postava holky asi v mém věku. Podívala jsem se ještě blíž, abych té holce viděla do obličeje. ŠOK
"Ale.. kurva.... vždyť jsi já a já jsem ty, jsme jedna osoba, jsme uplně stejný sakra.. Co se děje už dost" zase jsem začala brečet. "Prosím uklidni se. Nejsem ty. Jmenuju je Carly a je mi 17. Nejsem ty, ale tvůj klon.. Ty jsi prý už nepoužitelná, tak ti vzali DNA a naklonovali tě." "Kdo, kdo mě naklonoval, jak nepoužitelná... Carly co se děje.." "Pamatuješ si něco? Sebe, svou rodinu nebo tak?" chytla jsem se za hlavu, nevzpomněla jsem si na nic, až na toho kluka v šedé mikině, kterého jsem viděla na večírku u Christiny.. "Ne.." Carly vztala a podívala se přímo na mě.
Její oči byly jiné než moje. Měla každé oko jiné. Ale ne jiné jako normálně znáte. Pravé oko měla bílé a zářilo. Levé oko černé. Celou pleť měla modrou, nejspíš od modřin. "Tvoje jméno je Abby, je ti 17 a jsi tu uzavřená už nějakou dobu. Jsi subjekt #4. Ale říkají ti TA K NIČEMU. Vzali tě kvůli tvé krvi, je jiná. Ti oni se jmenují Stolnové. Alex Stoln je majitel týhle psychiatrie.." "Moment, já jsem v psychiatrický léčebně?! Proč?!" "V nemocnici kde ti zkoumali krev jsi přestala reagovat na prášky tak tě odvezli sem a dávají ti jiný svinstva."
Někdo zabušil na dveře. Carly se vypařila, proměnila se na prach. "No vida no vida no vida, hele kdo se nám probral, ta zbytečná" Do místnosti vešel hezký kluk, měl hnědý vlasy i oči, krásnou postavu, kterou mu lemovalo jeho úzké červené triko. Přišel ke mně. "Jak se cítíš Abby? Jsem John, tvůj ošetřovatel, spolu to zvládneme, brzy budeš pryč." "Mám se dobře ale na nic si nepamatuju.." "To je normální.. pojď.. dole v jídelně se podává oběd"
Odvedl mě pryč.
