Anděl smrti ✓

9.

  Nemohla jsem uvěřit tomu, že odešla i Chloe. Že ji Dominik tolik ubližoval a já s tím nic neudělala. Nenechám to tak! Vzala jsem si do ruky mobil ,, Haló, policie? "  

Ani jsem to nedořekla a Peter mi vyrval mobil z ruky. ,, Rebecco, ne! " křikl na mě Peter. ,, Jak jsi to.. Jak jsi věděl, že volám? Vždyť jsi byl na chodbě " zeptala jsem se ho zmateně. Peter sklopil hlavu a přišel táta, vyptávat se. ,, Proč bych ti něco měla říkat? Neberu tě jako otce. " řekla jsem když konečně přestal s otázkami, na které jsem neodpovídala. ,, Nebereš mě jako otce? " zopakoval. Zaleskly se mu koutky očí a pomalým krokem odcházel.

Třetí den na JIP

,, Tak slečno Young, sanitka je už tady " řekla sestřička jednoho dne. ,, Cože? Sanitka? " zeptala jsem se zmateně. ,, Říkala jsem Vám to. Máte domluvenou konzultaci s psychiatrem " odpověděla. Nemohla jsem si vzpomenout, že by mi to říkala. Neochotně jsem teda vstala a šla do sanitky, kde byl i táta. Už jsem chtěla vyšilovat, ale pak jsem si uvědomila, že je pořád můj zákonný zástupce. Už po cestě jsem měla špatný pocit. Vždycky jsem se psychiatrů a psychologů bála. Nemám je ráda. Můj názor je takový, že do vás cpou jenom prášky, po kterých vám je stejně ještě hůř. Vážně to je pro mě za trest. Sedli jsem si do čekárny a čekali. Po půl hodině jsem přišla na řadu. Tátu si tam vzal první a mě až po něm. ,, Dobrý den, jsem Eduard Bush " představil se a podal ruku ,, Rebecca Young " řekla jsem. ,, Takže Rebecco, dostal jsem zprávu, že ses chtěla zabít " řekl. ,, No víte, já se nechtěla zabít. Sebepoškozuji se občas, to ano, ale pokus o sebevraždu to nebyl ". Začali jsme to dlouze probírat a já lhala jak nejlíp jsem uměla. Slibovala jsem, že už to nikdy neudělám, že to nebyl pokus o sebevraždu a že jsem už v pořádku. Po dlouhém přesvědčování mi konečně uvěřil. Potom si zavolal ještě tátu. Po dvaceti minutách táta přišel ke mně a jeli jsme sanitkou zpátky do nemocnice. ,, Zítra už půjdeš domů, Rebecco " řekl táta v půlce cesty. Poprvé jsem byla ráda, že můžu být doma. Nemocnice vážně není nic pro mě. ,, Ale s psychiatrem se budeš dál vídat " pokračoval. ,, Tak to teda ne! " Křikla jsem. Nikdo ze mě nebude nic tahat. ,, Rebecco, předepsal ti prášky. Lépe řečeno antidepresiva " řekl. ,, Hmm, super. " pomyslela jsem si a radši už byla ticho. V nemocnici na mě čekal Peter. Byl u mě dlouhou dobu. Najednou jsem ale slyšela hlasy ,, Rychle, odvezte ho na sál. " šla jsem k oknu, ze kterého šlo vidět na chodbu a viděla kluka, kterého vezli na sál. Byl mi hrozně povědomý. Pořád se přibližoval a pak mi to došlo ,, Vždyť to je Dominik! "