Another sister II.

4. Kapitola

Dlouho, předlouho mi trvalo než jsem tendle díl napsala. A ejhle. Mám pár dní před koncem semestru.... měla bych se učit.... a mě místo toho políbí můza a já začnu psát.. Snad se to bude líbit. :)

Mark byl skvělý! Byla s ním taková sranda, že mi ani nevadilo, že mi stále stojí za zadkem.

Uběhlo dalších pár dní a nastalo období kdy přijedou kluci na nějakou dobu domu. Nemohla jsem se dočkat. Nemohla jsem se dočkat Nialla!

Byla jsem v kuchyni a dělala jsem si něco k jídlu. Mark byl v obýváku a koukal na televizi. Najednou se otevřeli dveře v kuchyni co vedli do zahrady a v nich stála nějaká pro mě neznámá holka.

"Co tu děláte?" zeptala jsem se překvapeně a ze slušnosti jsem vykala.

"Co tu dělám? To se ptáš ty? Spíš, co tu děláš ty? Měla si vypadnout dokud byl čas." odpověděla hrubým hlasem a popošla o něco blíž ke mě.

"Todle není váš dům. Prosím, odejděte." začala jsem je prosit a v mém hlase byla slyšet zoufalost.

"Ale ani tvůj dům to není!" zašeptala a při té příležitosti mě chytla za vlasy.

Vyjekla jsem bolestí a snažila se v jejím sevření nehýbat, protože každý pohyb by znamenal bolest na mé hlavě. Ta situace byla šílená a já nevěděla co dělat, protože jsem netušila jak by holčina zareagovala. Jelikož jsem neměla moc na výběr, tak jsem začala co nejvíc křičet v naději, že mě Mark uslyší. A to se i stalo. Během pár vteřin Mark přilítl do kuchyně a holčinu co mě držela za vlasy tím dost vyděsil. Okamžitě mě pustila a utekla. Já se zhroutila na zem a začala jsem brečet. Mark mě začal uklidňovat.

"Už je dobře. Je pryč. Nic se ti nestane." chlácholil mě a při tom mě držel pevně v obětí.

Byla jsem vyplašená jako nikdy. Poprvé v životě se mi něco takového stalo. Probudilo to ve mě pocit nejistoty. Pocit, že nikdy nevím dne ani hodiny co se mi kde může stát. Pocit toho, že nemůžu ovlivnit to jak se lidi okolo mě zachovají. 

V tu chvíli jsem nemohla ani mluvit ani se pohnout. Ani nevím jak dlouho jsme v té kuchyni na zemi seděli. Nevnímala jsem nic než jen, že jsem v Markovo náručí a jeho hlas, který mě stále uklidňoval. Až do chvíle kdy jsem usnula.

Probudila jsem se v posteli a někdo u mě seděl. Byl to Mark.

"Tak co? Je ti líp?" zeptal se hned jak jsem otevřela pořádně oči.

"Je to lepší. Jak dlouho jsem spala?" odpověděla jsem.

"Asi dvě hodinky. Tady máš čaj na uklidnění." usmál se na mě a podával mi hrnek.

"Děkuju." jen jsem poděkovala hned jsem se napila. Čaj byl vlažný. Asi ho dělal už před nějakou dobou.

V hlavě jsem si přemítala co se vlastně stalo. Přejel mi mráz po zádech, když jsem si vzpomněla na to, jak mě ta neznámá slečna tahala za vlasy. Ještě teď jsem trochu cítila bolest na pokožce hlavy. V sobě jsem cítila strach. Strach, že se ta šílená holka vrátí a bude hůř.

"Ještě jsem nevolal klukům. Ale asi bych jim to měl oznámit." vytrhl mě z mého přemýšlení Mark.

"Asi se mě nepodaří tě přemluvit, aby si jim to neříkal, co?" zeptala jsem se.

"Marry, kdyby se na to pak přišlo, že jsem to Louimu neřekl, tak bych mohl přijít o práci. Louis by mi to asi odpustil, ale jsem si jist, že by se to dostalo k mému šéfovi a to by byl průšvih." odpověděl.

"Dobře. Tak jim zavolej asi hned. Lepší to nezdržovat." řekla jsem sklesle, položila hrnek na noční stolek a zase si lehla na postel.

Mark vzal mobil a vytočil číslo. 

"Ahoj Louis. Tak co jak je?" začal hovořit, "No tady je jeden menší problem..... Do domu vtrhla nějaká fanatická faninka.....Ne, neboj. Je jen vystrašená.....Neboj dám na ní do zítra pozor.... Já jen chtěl, aby si to věděl před tím než se to dozvíš od ní či nedej bože z netu, pokud by se s tím chtěla dotyčná chlubit.....Dobře, tak ahoj." ukončil hovor.

"Jak reagoval?" optala jsem se v zápětí.

"No začal trochu vyšilovat. Prý zítra přijedou." řekl s klidem.

"Už se na kluky těším." usmála jsem se.