Jak jsem do toho vlastně spadla? Chtěla jsem být cool. Být jiná. Lepší. Byla jsem první z naší party. Partu jsem milovala, vždycky jsem jim mohla říct cokoli. Scházeli jsme se ve škole, aji mimo ni. Časem jsme si začali všímat těch starších. Toho, co dělaj, jak se oblíkaj a tak. Připadali nám vždycky hrozně úžasní. Toužili jsme bejt jako oni. Ale každej se bál udělat ten osudovej první krok.
Čím dál víc jsem si připadala jako ten ksicht v davu, kterýho každej přehlíží. Malá třináctiletá holka. Prostě jsem se potřebovala lišit. Bejt jako naše vzory. Nakonec jsem se jako první z party rozhodla zkusit trip. Ostatní už pak byli jako ovce. Zkoušeli to jeden po druhým.
Svůj první trip jsem si tehdy koupila ve škole. Dost lidí na fet přišlo v SOUNDu. Tak se jmenovala "nejlepší" diskotéka ve střední Evropě. Snad každej, koho jsem tam potkala, na něčem jel. Ale já ne. Já jsem si ho trapně koupila ve škole na záchodcích. Malá modrá elesdýčková tableta. Rozhodla jsem si ji vzít až po vyučování. Vůbec jsem neměla tucha, co to se mnou udělá. Co kdybych tam najednou začala skákat nebo usnula? Co by si mysleli učitelé, je mi srdečně jedno, ale rozhodla jsem se, že projednou udělám něco tak, jak by to mělo být. Oukej, trip není úplně značka ideál, ale rozumíme se. Takhle nervozní jsem snad nikdy nebyla. No, ještě aby ne. Vždyť jsem se chystala udělat něco, co mi naprosto převrátilo celej život.
Neskutečně jsem se na svý poprvý těšila. Konečně vypadnu z toho hnusnýho nudnýho života. Jakmile zazvonilo na konec poslední hodiny, vylítla jsem ze třídy rychlostí světla. Hrozně jsem to už toužila mít v sobě. Za mnou se jak ocásek hnal zbytek party. Nesměli u mýho prvního šlehnutí chybět. Zavřeli jsme se do prázdný třídy, co nejdál od ostatních. Rozhodla jsem se to udělat. Šimralo mě nervozitou v žaludku. Položila jsem si tu malou modrou věc na jazyk a polkla.
Všichni jsme čekali nějakou bouřlivou reakci, ale ono nic. Stáli jsme tam a koukali jeden na druhýho. Třeba mě ten dealer podved a vůbec mi pravej trip neprodal. Pak to ale přišlo. Rána jak kladivem. Neskutečnej příval energie. Nejdřív se mnou ta vlna skoro švihla o zem, ale hned jsem se vzpamatovala a dostala chuť tančit a skákat. Popadla jsem každýho, koho jsem potkala a všechny táhla do SOUNDu. Tohle museli zažít taky. Chtěli to zažít taky. Cítili ze mě takovej nával dobrý nálady a energie, že prostě museli. Cloumalo to se mnou. Dřív jsme si někde sehnali flašku chlastu a tu vypili a byli veselí, ale to se s tripem nedalo vůbec srovnávat. Většinou jsme k tomu mívali ještě cíga. Tak jednu nebo dvě krabičky.
Když jsme se konečně dostali k tý betonový krabici zvaný SOUND, začala jsem ostatním shánět tripy. Ti jen seděli a koukali, jak tam běhám úplně pomatená. Tahle cool nálada asi byl důvod, proč se mi povedlo fet pro ostatní nakoupit tak rychle. Dealeři ke mně vlastně přišli sami. Když někdo běhá skrz dav jako torpédo, těžko si ho někdo nevšimne. Moc dobře jim došlo, že jsem totálně sjetá a chci další. Slítli se na mě jako supi. Každej mi nabízel ten svůj a prohlašoval, že je nejlepší. Vybírala jsem si a pak jsem uviděla, že jeden z nich nabízí to samý elesdýčko, na kterým jsem zrovna jela. Vzala jsem pro každýho z party jednu modrou tabletku a vrátila se s úlovkem k nim. Každej spolknul svoji dávku a už jsme v tom zase jeli všichni spolu.
Co se týče kupování a vybírání fetu, jsem naprostej mistr. Většinou všechno usmlouvám skoro na půlku ceny. Asi mám dobrý charisma. Nebo jsem těm dealerům sympatická. Kdo ví. Je to celkem jedno. Teď, když v tom už jsem oběma nohama, se snažím šetřit každou ušmudlanou marku. Heráci nebývaj bohatý. A pokud kdy byli, tak už teď asi nejsou a nebo leží pod drnem.
