Sousedka/ One Direction

22. Kapitola

Pohled Jessici:
Uběhly konečně ty dva nekonečný dny co jsem byla sama ve vile , a dnes má přijet Harry. Vylezla jsem z postele, a šla se převléct do klasických domácích věcí. Ještě jsem udělala ranní hygienu, a šla dolů kde jsem si udělala snídani v podobě jogurtu s ovocem. Sedla jsem si ke stolu, a začala jíst a nemohla se dočkat až Harry přijede. Zjistila jsem , že mám ještě cca dvě hodiny času takže jsem začala vařit oběd abych si zkrátila čas než přijede. Původně jsem ho chtěla jet vyzvednout na letiště, ale dohodly jsme se včera večer že přijede taxíkem. Také se mě ptal na to, co k němu cítím ale bohužel to ani já sama nevím. Po dvě a půl hodině jsem dovařila oběd, a šla do obýváku a něco si pustila. Uběhla nějaká doba a mě zajímalo kde Harry je, jelikož to bylo opravdu divné. Přepnula jsem televizi na zprávy , a tam mluvily o nějakém letadle, které spadlo. Pak zmínily čas v kolik vyletělo, a já si uvědomila že to byl čas ve který Harry letěl. Ihned mi vyhrkly z očí slzy jelikož jsem přišla o něho o nejlepšího kamaráda , a možná i osudovou lásku. Totálně jsem se zhroutila hlavně když jsem si vše uvědomila, už nidky ho neuvidím, nidky neuslyším už naživo jeho hlas, už nidky se neuvidíme a nikde o něm už nebudu slyšet to, že něco momentálně udělal a tak. V tuhle chvíli jsem nechtěla už nic krom jeho který by mě jako vždy dokázal utěšit i pouhým objetím. Strašně těžce se mi dýchalo, ale bylo mi to jedno v tuhle chvíli už jsem nechtěla být tady tím nemyslím jeho vilu , ale tenhle svět bez něj nechci na tomhle světě být. Slyšela jsem kroky, ale nechtěla jsem se otáčet jelikož jsem na to ani neměla sílu. Po pár sekundách jsem byla uvězněná v objetí a podle vlasů jsem si uvědomila že je to Liam a já jen brečela. "Jess bude to dobrý " šeptl zničeně "nebude Liame a ty to víš " řekla jsem a brečela mu na rameni jako malá holka ale bylo mi to naprosto ukradené. "Nechtěl by aby jsi byla smutná nebo kdokoliv z nás " řekl a hladil mě ve vlasech na uklidnění. " a taky by nechtěl tak brzo umřít " řekla jsem mezi vzlyky. "To ne ale stalo se to je mi to děsně líto , a vím že je to težké ale minulost už nazpět nevrátíme " řekl a já přikývla. "Vím že ne , ale já ho asi taky milovala stejně tak jako on mě a já si to uvědomila tak zatraceně pozdě a až teprve když jsem ho nadobro ztratila " poznamenala jsem a on se na mě podíval. "Vím že jsi na dně, ale neboj se určitě byl rád že jsi mu dala naději že ho miluješ " řekl

Liam si po nějaké hodině myslel , že mě uklidnil ale opak byl pravdou sice jsem byla ráda za to, že mě podpořil ale nedokázal to a nedokázal by to nikdo ať by se snažil sebevíc. Po přemlouvání kdy jsem vyhrála já že tu zůstanu tak odešel a já spadla do deprese. Šla jsem do jeho pokoje, a lehla si do jeho postele. Jakmile jsem ucítila jeho vůni ,tak jsem opět začala brečet a schoulila jsem se do klubíčka. Jak jsem měla zavřené oči, tak jsem ho hned viděla jeho tvář, jeho úsměv a v tu chvíli jsem se vrátila do vzpomínek kdy byl Harry mezi námi. Všechny vzpomínky na něj byli tak krásné, ale při tom tak děsně těžké. Chtěla jsem aby se vrátil a nebo abych se probudila, a zjistila že to byl jen sen za což bych byla dost vděčná. Začala jsem se štípat do ruky, a věděla jsem že je to zbytečné jelikož tohle byla realita krutá realita bez Harryho Edwarda Styles. Tahle realita byla nejhorší co mohla být, a nevěřila jsem že to bude jen tak brzy. Ještě jsem se dívala na naše fotky což se neobešlo bez slz ale díky únavě usnula se vzpomínkami na Harryho který byl i v jejích snech. Po noční můře si uvědomila že přišla o toho nejcenějšího člověka co jsem kdy měla a mít i budu.
Ahoj tak tady je další kapitola takže názor ? ❤️